POZOR, tenhle článek je fakt dlouhý! 🤫

Je psán pro ty, co jsou opravdu silně odhodlaní, že si svou osobní vizi vytvoří. I za cenu toho, že si o tom budou muset něco přečíst a trochu popřemýšlet.

Zamýšlet se nad svou vizí totiž není pr*el!

Teda je.

Ale taky to něco stojí.

Pokud vás hned ze začátku odradila představa, kolik vás to bude stát času a úsilí, které do toho nejste ochotní dát, pak tento článek není pro vás (zkuste raději Blesk pro ženy nebo si přečtěte horoskop 😉🙃)

Neodradila jsem vás?

Pak spolu pojďme vaši vizi najít!

Proč článek vznikl

Když jsem napsala 20 tipů, jak se stát mistrem návyků, přišlo mi mimo jiné i několik zpráv v tomto duchu: “Článek hezký, ale mně chybí moje “proč”. Nemám žádnou vizi, kam směřuju. Jak ji mám najít?”

A tak jsem tomuto tématu věnovala celý newsletter.

A k němu vzniknul i tento článek, který právě čtete.

A pak ještě jeden. Jmenuje se Osobní vize - jak jste na tom?

Tím prosím začněte, ať víte, jestli vám bude tento vůbec k užitku. Jak už jsem psala - není právě nejkratší, tak ať víte, že zde nebudete marnit čas.

Taky je fér říct, že si myslím, že vize se vám ve skutečnosti vytvoří úplně sama. Žádný článek k tomu nepotřebujete. Když nazraje ten správný čas, prostě tu najednou bude. Jen tak. Jako by se nechumelilo.

V čem vám ale cvičení z tohoto článku mohou pomoci, je utřídit si myšlenky. Podívat se na svůj život i své touhy z různých perspektiv. Zvědomit si, co chcete a co nechcete. A pomoci vám najít směr.

Vaše vize tak díky tomu bude jedou stát na daleko pevnějších základech.

Tak.

Pokud jste naznali, že by mohl být článek určen právě pro vás, pokračujte směle dál! 🙂

Jak s článkem pracovat

Prošla jsem všechny svoje knížky a vytáhla z nich veškeré informace, které se nějak týkaly tvorby osobní vize. Vše, co by se dalo nějak považovat za prakticky použitelnou radu, jsem vypsala do jednoduchých bodů (včetně uvedení zdroje). Ty najdete níže v sekci “Než začneme…”.

Pak jsem vybrala 7 cvičení, které nejsou jen takový obecný heft typu ”Sedněte si a napište si svou vizi” (díky za skvělou radu, posíláme klíčenku!), ale reálně člověka přinutí zamyslet se skutečně do hloubky a podívat se na danou věc z jiné perspektivy.

Nelekněte se. Ty úryvky z knih často nejsou zrovna nejkratší. Vyhazovala jsem z nich fakt jen zjevný balast navíc, zbytek jsem nechala, abych nenarušila esenci a tudíž i pochopení smyslu každého z cvičení.

Ale věřím, že to pro vás bude poutavé a zábavné čtení a bude vám to díky tomu krásně odsýpat!

A na závěr ještě dvě ujasnění k článku:

1) Některé knihy místo pojmu vize používají ve stejném významu slova jako smysl, mise, cíle, štěstí, sen, vášeň. Přestože samy o sobě mají tyto pojmy různý význam, autoři knih je použili způsobem, který je se slovem “vize” zaměnitelný. Proto se nenechte zmást rozdílnou terminologií.

2) Téma vize lze pojmout z různých perspektiv. Může se jednat o vizi životní, pracovní, firemní, produktovou, leadershipovou, o vizi mého osobního fungování a určitě bychom vymysleli i nějakou další. Proto jsem použila označení “osobní vize”. To je taková, která je VAŠE. Čeho se pak bude konkrétně týkat, to už zůstává na vás!

Moje chytré řeči bychom tímto měli hotové, a teď konečně pojďme na ty moudrosti z knih! 🙂

Proč se s něčím, jako je osobní vize, vůbec otravovat?

Tak nějak věřím, že v tomhle máte jasno - když už jste se rozhodli si vlastní vizi vytvořit -, ale kdyby náhodou ne, pro odpověď na tuto otázku si půjčím výčet z knihy Pozitivní leader, který to podle mě moc hezky shrnuje:

Nepřeháním, když říkám, že nalezení osobní mise pro vás může být tím nejvýznamnějším krokem na cestě k dosažení vašeho plného potenciálu a té nejlepší verze vašeho života, jaké můžete docílit.” (Pozitivní leader)

Než začneme….

Tohle jsou body, které byste měli mít při tvorbě vaší vize na vědomí:

7 cvičení na tvorbu osobní vize

1. Jak by můj život vypadal, kdybych… (přednáška V. Lakhianiho, autora Kódu k výjimečnosti)

2. Tři nejdůležitější otázky (Kód k výjimečnosti - Vishen Lakhiani)

3. Vaše cíle utvářejí vaši identitu (Přepište svůj příběh - Benjamin Hardy)

4. Definujte největší cíle svého života (Zázračné ráno - Jeff Sanders)

5. Co chcete? (Čtyřhodinový pracovní týden - Tim Ferriss)

6. Vezměte si “roční volno” (Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno - John Williams)

7. Začněte s myšlenkou na konec (7 návyků skutečně efektivních lidí - Stephen R. Covey)

1. Jak by můj život vypadal, kdybych…

(přednáška autora knihy Kód k výjimečnosti Vishena Lakhianiho - volně přepsáno mnou 🙂)

Abychom dokázali (nebo si dovolili) vyslovit naši vytouženou vizi, potřebujeme se nejprve zbavit našich omezujících myšlenek a přesvědčení.

Zkuste si odpovědět na tuto otázku:

“Jak by můj život vypadal, kdybych…

Dejte si ohledně toho brainstorming a napište si všechno, co vás k tomu napadne. Zkuste být co nejvíce otevření a dovolte si i velkolepé nebo bláznivé nápady.

Myslete na to, že nemusíte popsat jen samotný “život”, ale vše, co tam vidíte - např. Jsou kolem vás nějací lidé? Řešíte s nimi něco? A co to případně je? Je to spíše synchronní nebo asynchronní komunikace? Jak vypadá váš ideální běžný den?

Nebo se také můžete inspirovat knihou Zaměřte svou pozornost, která pomáhá s vytvořením “vize produktivity”: Kolik hodin chcete pracovat? Kolik úkolů by mělo být na vašem seznamu? Kolik nocí a víkendů chcete pracovat? Možná, že chcete věnovat víc času své práci, nebo se možná chcete věnovat jiným oblastem života: rodině, přátelům, koníčkům, komunitě, apod. - Na co se chcete nejvíc soustředit?

Pokud máte problém popsat, jak by váš život vypadat měl, zkuste si nejprve říct, jak by rozhodně vypadat neměl - občas totiž lépe víme, co nechceme, a až pak si na základě toho ujasníme, co chceme.

2. Tři nejdůležitější otázky

(kniha Kód k výjimečnosti - Vishen Lakhiani)

Je důležité rozlišovat postupové cíle a konečné cíle.

➡ Jak poznat postupový cíl:

Postupové cíle se obvykle pojí s “abych“. Nejsou to samostatné cíle, jde pouze o nášlapné kameny na cestě za něčím dalším. Jsou součástí určité posloupnosti. Například: Mít dobrý studijní průměr, abych se dostal na dobrou vysokou školu. To často znamená, že jednotlivé cíle se řetězí do dlouhých postupných kroků, jako třeba: Mít dobrý studijní průměr, abych se dostal na dobrou vysokou školu, abych dostal dobrou práci, abych vydělal spoustu peněz, abych si mohl dovolit hezký dům, auto a další věci, abych si mohl naspořit dost peněz a mohl dělat všechny ty věci, které doopravdy chci dělat, až budu v důchodu. Je k vašemu cíli připojeno “abych“?

Postupové cíle v sobě často zahrnují požadavek dostát kravidlům (pozn.: kravidla = hloupá “kravská“ pravidla). Je vaším cílem něco, o čem si myslíte, že byste toho měli docílit, abyste pak mohli dosáhnout svého konečného cíle - pokud si třeba myslíte, že musíte vystudovat vysokou školu, abyste mohli získat dobrou práci, nebo že se musíte oženit/vdát, abyste měli v životě lásku? Mnohé postupné cíle jsou jen chytře zakamuflovaná kravidla. Vy se nemusíte vdát či oženit. Ani vystudovat vysokou. Či být podnikatelem. Nebo převzít rodinný podnik. To, co doopravdy chcete, je mít krásný láskyplný vztah, mít příležitosti učit se a vyvíjet a být svobodný. To se může vyskytnout v nejrůznějších formách. Vidíte ten rozdíl?

➡ Jak identifikovat konečné cíle:

Ke konečným cílům vás povede vaše srdce. Čas letí jako zběsilý, když se jich snažíte dosáhnout. Možná na tom budete muset tvrdě pracovat, ale budete cítit, že to stojí za to. Připomínají vám, jak skvělé je být člověkem. Když usilujete o dosažení konečného cíle, nepřipadá vám to jako “práce“. Můžete tím strávit spoustu času, ale přináší vám to radost a dává to smysl. Nemusíte si dělat přestávky na “dobití baterek“. Práce na uskutečnění konečného cíle vás nabíjí sama o sobě – nevyčerpává vás. Pro mě je například psaní této knihy konečným cílem. Baví mě to tolik, že bych to dělal, i kdyby mi za to nikdy nikdo nezaplatil.

Konečné cíle jsou často pocity. Být šťastný, zamilovaný, cítit stále lásku či radost, to všechno jsou velmi dobré konečné cíle. Titul, ocenění, uzavření obchodu nebo další úspěchy ve vás také vyvolají příjemné pocity, ale nejsou to konečné cíle, POKUD nejste šťastní, KDYŽ se jich snažíte dosáhnout - jinými slovy, pokud vám samotné studium či uzavírání obchodu nepřináší štěstí. Štěstí je již zabudované v samotném uskutečňování konečného cíle.

Cvičení:

Jak se vyhneme pasti dočasných cílů? Za tímto účelem jsem vyvinul vylepšenou techniku stanovování cílů. Říkám jí “Tři nejdůležitější otázky”. Když si tyto otázky položíte ve správném pořadí, pak vám toto cvičení pomůže přeskočit rovnou ke konečným cílům, k těm, které jsou ve vašem životě opravdu důležité.

1. Jaké zážitky byste v tomto životě chtěli prožít?

Ať už si o původu lidstva myslíte cokoli, jedna věc je jasná. Jsme tu, abychom zakusili vše, co nám svět může nabídnout - ne věci, ne peníze, ale zážitky. Peníze a věci jen vytvářejí zážitky. Zážitky nám také přinášejí štěstí v přítomném okamžiku, což je klíčový komponent výjimečného života. Potřebujeme cítit, že každodenní život je dostatečně vzrušující a báječný, abychom byli šťastní - což nás podporuje v posunu směrem k našim cílům.

V této části se sami sebe ptáte:

Kdyby peníze a čas nebyly problém a nemusel bych nikoho žádat o svolení, po jakých zážitcích by toužila má duše?

2. Jak se chcete rozvíjet?

Rozvoj prohlubuje naši moudrost a vnímavost. Může to být tak, že si vybereme rozvoj, nebo také tak, že si rozvoj vy bere nás. Rozvoj dělá z našeho života cestu nekonečných objevů. Když sledujete, jak malé děti nasávají informace, uvědomíte si, že jsme přirozeně nastaveni na učení a rozvoj. K osobnímu rozvoji může a mělo by docházet po celý život, nejen v dětství.

V této části se sami sebe ptáte:

Jak se musím rozvíjet, abych mohl mít výše zmíněné zážitky? V jakého člověka musím vyzrát?

3. Jak chcete přispívat? / Jak chcete prospět?

To je to, co ze svého bohatství a zkušeností předáváme dál. To, co dáváme, může ve světě zanechat specifickou stopu. Jak říkal dalajlama, jestliže chcete být šťastní, čiňte šťastnými ostatní. Dávání nás posunuje k probuzení, nejvyšší úrovni štěstí, tím, že dává našemu životu smysl a je nejvyšší součástí výjimečného života. Tato otázka zkoumá, jak vám mohou všechny vaše jedinečné zkušenosti pomoci, když chcete prospět světu. Nemusejí to být velká dramatická gesta - můžete třeba pozvat své nové sousedy na večeři nebo vzít nového zaměstnance na oběd, zahrát na piano v pečovatelském domě, pomoci zachráněným zvířatům k adopci nebo zorganizovat sbírku oblečení.

V této části se sami sebe ptáte:

Jestliže mám výše zmíněné zkušenosti a tak pozoruhodným způsobem jsem se rozvíjel a rostl, jak to můžu světu oplatit?

Několik doporučení ke cvičení:

Začněte jednoduše. Jediné, co potřebujete, je mít kam napsat své odpovědi - může to být deník, počítač, telefon nebo cokoli jiného. Na každou kategorii si dopřejte asi tak tři minuty času. Pokud si nastavíte budík, pomůže vám to vypnout logickou mysl, takže vaše intuice a kreativita se mohou projevit ještě dřív, než začnou vylézat kravidla a zastaralé modely skutečnosti a překážet vám v práci. S pomocí budíku můžete celé cvičení zvládnout za deset minut.

Nepřemýšlejte příliš. Důvěřujte své intuici, že zná odpovědi na vaše otázky. Nepřemýšlejte nad nimi příliš dlouho a nedělejte si starosti s gramatikou. Prostě nechte slova plynout. Malujte obrázky, jestli vám to pomůže. Na to je dobrý právě ten budík. Umlčí vaši logickou mysl a umožní intuitivní mysli volně a plynule vyjádřit to, co skutečně chcete. Vždycky se k tomu pak můžete vrátit a analyzovat a třídit a probírat, co jste napsali. Ale začněte oněmi třemi minutami.

Nezapomeňte na rozdíl mezi postupovými a konečnými cíli. Nejrychlejší způsob je soustředit se na pocity. Jaké pocity ve vás splnění cíle vyvolá? Například konečný cíl týkající se vašeho prostředí zaměřený na pocity může být: “Chci mít dům, ve kterém se každé ráno, až se probudím, budu cítit naprosto šťastný,“ nebo “Alespoň dvakrát měsíčně se dostanu ven s lidmi, se kterými jsem ráda, to jest se svými přáteli nebo s rodinou, na úžasnou večeři.“

Postupujte podle těchto pěti kroků, abyste nesešli z cesty. Použijte tyto jednoduché pokyny k překontrolování svých cílů, abyste si byli jistí, že jsou v naprostém souladu s tím, co doopravdy chcete:

1. Určete si cíl.

2. Odpovídejte na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem tak dlouho, až už nebudete mít žádné další odpovědi: Když dosáhnu tohoto cíle, budu schopen (atd.).

3. Odpovídejte na tuto otázku vyčerpávajícím způsobem tak dlouho, až už nebudete mít žádné další odpovědi: Když toho všeho dosáhnu, budu se cítit ____, ___, ___ (atd.).

4. Upřesněte tento cíl podle svých odpovědí na druhou a třetí otázku.

5. Porovnejte tento cíl se svými původními cíli a zeptejte se:

Když si uděláte tohle cvičení, často zjistíte, že to, co jste považovali za konečný cíl, je ve skutečnosti jen postupový cíl. Také si ujasníte, jaký tedy vlastně ten konečný cíl je. To vám dodá jistotu, že opravdu usilujete o splnění konečného cíle.

Co dělat s tímto soupisem. Pověste si ho na zeď někam, kde ho budete mít na očích, a neustále vědomě i podvědomě pracujte na dosažení svých cílů. Sdílejte ho s ostatními ze všech výše zmíněných důvodů. Budete ostatním dodávat sílu rozvíjet se a podpoříte tím v rozvoji i sebe.

Až si budete dělat toto cvičení, uvidíte, jak se otázky skvěle doplňují s Dvanácti oblastmi rovnováhy, které jste při čtení této knihy zkoumali a rozvíjeli. Vlastně jsem oněch dvanáct oblastí rovnováhy odvodil z těchto otázek. Tabulka ukazuje, jak a kam patří.

3. Vaše cíle utvářejí vaši identitu

(Kniha Přepište svůj příběh - Benjamin Hardy)

Ať si to uvědomujete nebo ne, všechno, co děláte, má nějaký smysl nebo cíl, a právě tyto cíle (nikoli nějaký předem daný soubor vlastností) formují vaši identitu. Časem a opakováním určitého chování se vaše identita stane vaší osobností.

I to nejneškodnější, nejneproduktivnější chování se řídí cílem. Prokrastinace a rozptylování má cíl, i když tím cílem je jen na chvilku vypnout.

Každé chování tak má svůj důvod. Je v konečném důsledku řízeno výsledkem. Výsledek může být spirituální, ekonomický, naléhavý, společenský nebo emocionální. Uvědomit si, proč se pro určité chování rozhodujeme, je klíčem k tomu, abychom se stali uvědomělou lidskou bytostí.

Když se budete na každý svůj krok dívat jako na krok řízený cílem, dokážete vyhodnotit kvalitu svého rozhodování.

Cvičení:

1. Krok: Vezměte si papír, rozdělte jej na dva sloupce a jeden nadepište slovem “Činnost“ a druhý slovem “Důvod“. Pak si pod sebe vypište všechny činnosti, kterým jste se věnovali v posledních čtyřiadvaceti hodinách. Nebo aspoň všechny, které se vám vejdou na stránku. Následují příklady věcí, které jsem za posledních čtyřiadvacet hodin dělal já, plus související důvody nebo cíle:

A teď je pravděpodobné, že každý z těchto “důvodů“ má nějaké ještě hlubší důvody. Například i když můj důvod, proč jsem včera šel do posilovny, byl povrchní, protože jsem si chtěl zrychlit tep, kdybyste se zeptali “Proč sis chtěl zrychlit tep?“, odpověděl bych: “Abych zůstal zdravý a dobře se soustředil.“ Kdybyste na mě tlačili dál a zeptali se “Proč chceš být zdravý a dobře se soustředit?“, udal bych ještě další důvod.

Jde o to, že všechno, co jste včera dělali, má svůj důvod. Vaše chování řídily výsledky - výsledky, které možná nakonec neoceníte. Na tom, jak trávíte svůj čas, záleží. Odráží to vaše cíle. Odráží to výsledky, které pro sebe chcete. Když se ohlédnete za tím, co jste dělali v posledních čtyřiadvaceti hodinách, a pak se zamyslíte nad důvodem svého chování, uvidíte, jaké jsou vaše cíle.

Čas a sami sebe dokážete ovládat pouze tehdy, když si jednoznačně určíte, co sami pro sebe chcete. Své cíle si musíte vědomě vybrat a pak si za nimi tvrdě jít.

2. Krok: Upřímně se zamyslete nad budoucností, do které v tuto chvíli míříte:

Vaše budoucnost a vaše cíle tvoří rámec vaší identity. Chcete-li zlepšit svou identitu, své činy i chování, potřebujete nové budoucí já. Potřebujete něco, co ve vás hluboce rezonuje a pro co se dokážete nadchnout. Něco extrémně smysluplného, na čem si můžete vystavět svou současnou identitu.

3. Krok: Napište si, co nejvíc dopodrobna, kdo je vaše budoucí já - kým byste chtěli být, pokud byste k sobě byli zcela upřímní?

Pokud jste zatím o budoucnosti moc nepřemýšleli, můžete začít s obdobím devadesáti dnů ode dneška.

Místo abyste na tyto otázky odpovídali jen v duchu, mnohem užitečnější je si odpovědi zapsat ve formě “vize“ nebo popisu “budoucího já“. Dokument může být libovolně dlouhý, ale také pomáhá, když je stručný a přehledný. Můžete si ho poté vytisknout společně s inspirativními obrázky, které ilustrují vaše budoucí já a budoucí situaci. Takovými obrázky můžou být:

4. Definujte největší cíle svého života

(Kniha Zázračné ráno - Jeff Sanders)

Epické dobrodružství začíná tehdy, kdy konkrétně určíte, kam směřujete. Podobně jako mnoho lidí jste možná bloudili od jednoho cíle k druhému, aniž byste si uvědomovali jakoukoli jejich souvislost. Chyběla vám jakákoli viditelná vazba, příběh či jasný cíl.

Nejlepší historie (a nejlepší životy) mají jasné konečné výsledky. Konkrétní mise, kterých se můžete zúčastnit, souvisejí s větším celkem. Žádný jednotlivý cíl nezůstává osamocen, protože je součástí epické cesty.

Když mluvím o “největších cílech“, mám na mysli cíle, které člověka vzrušují. Jedná se o jasné a ambiciózní sny, které se brzy změní na konkrétní projekty.

Cvičení:

1. Krok: Než začnete sestavovat svůj seznam největších cílů, možná by vám pomohlo si ujasnit, jak by vypadal váš život, kdybyste jej žili na plné obrátky.

Nejdříve si vytvořte svůj Osobní plán optimalizace, tj. určete scénáře, prostředí či okolnosti, kdy váš život probíhá jako dobře naolejovaný stroj.

Když víte, jak váš život vypadá, když probíhá ideálním způsobem, dokážete si mnohem snáze představit, kterými vlastnostmi se váš život vyznačuje. Dokážete popsat svůj příjem, bydliště, přátele, úspěchy a zájmy.

2. Krok: Nyní byste si měli vytvořit seznam svých největších cílů. Postavte se k tabuli, vytáhněte si poznámkový blok, zapněte počítač nebo použijte své oblíbené nástroje na brainstorming.

Počáteční verze seznamu by měla být hodně dlouhá. Při práci se neomezujte a nefiltrujte své nápady. Měli byste brát v úvahu všechny myšlenky. Každý nápad můžete později vyřadit, ale pokud je budete filtrovat už v hlavě, budete se tím limitovat. Tímto způsobem si vlastně zakážete snít.

Nedělejte to. Dovolte si přemýšlet jako dítě a leťte třeba na měsíc. Můžete být hasičem, princeznou nebo astronautem, jak jste vždy toužili.

Následuje několik otázek, které vám pomohou vytvořit seznam cílů a jednoznačně identifikovat největší cíle vašeho osobního a pracovního života:

1. Co jste vždy chtěli dělat, ale nikdy jste si na to nenašli čas?

2. Na co byste po dokončení byli mimořádně pyšní?

3. Čeho dosáhli jiní úspěšní lidé, které obdivujete, a sami byste to chtěli napodobit?

4. Jak vypadá váš Osobní plán optimalizace? (viz vaše odpovědi na pět otázek výše)

5. Co vás děsí a zároveň vzrušuje, když na to myslíte?

6. Co jste v minulosti vyzkoušeli, ale nepodařilo se vám to dokončit?

7. Pokud by vás neomezoval čas, peníze ani energie, o co byste se pokusili?

8. Pokud by vám pohádková bytost nabídla splnění jednoho přání, o co byste požádali?

9. Která činnost vám přináší mimořádnou radost a vychutnali byste si ji ještě více, kdybyste se v ní dostali na vyšší úroveň?

10. Na kterou jedinou věc právě teď myslíte a přitom jste si jisti, že patří na tento seznam?

Nástrahy, chyby a problémy, kterým byste se měli vyhnout

Nepřestávejte věřit.

Je docela běžné vybízet děti k tomu, aby měly velké sny, a zároveň kritizovat dospělé, kteří podle nás dosud nedostali rozum. Snění není výsadou šestiletých dětí, které se chtějí stát kosmonauty, nebo teenagerů, kteří chtějí vyřešit světový hlad.

Velké cíle patří nám všem a když přestaneme věřit ve svou schopnost snění, přestáváme tím zároveň věřit, že to dokáží jiní lidé.

Připadá mi úžasné, že dosažení většiny cílů obvykle vyžaduje podobné úsilí. Proč tedy předpokládáme, že se naše fantazie nikdy nemohou uskutečnit? Proč se domníváme, že největší ambice jsou vyhrazeny pro někoho jiného?

Když si stanovujete své největší cíle, nepřestávejte věřit ve své schopnosti. Pusťte se do toho a řekněte si, že všechny velké cíle, na které již myslíte, jsou příliš nenáročné - protože nejspíš opravdu jsou.

Můžete toho dokázat více a zvládnout to lépe.

Mezi mé osobní velké cíle patří absolvování 100 mil dlouhého horského ultramaratonu v Leadville v Coloradu. Patří mezi nejnáročnější trasy na světě a snadno se může zařadit mezi nejnáročnější osobní cíle, jaké si dokážu představit.

Ken Chlouber, spoluzakladatel závodu v Leadville, se proslavil výrokem: “Můžete dosáhnout lepších výkonů, než si myslíte, a můžete toho zvládnout více, než byste očekávali.“ Takové uvažování leží v jádru každého velkého cíle a zejména procesu výběru těchto cílů.

Nepřestávejte s velkými sny jen proto, že jste přesvědčeni, že byste si je nikdy nedokázali splnit.

5. Co chcete?

(Kniha Čtyřhodinový pracovní týden - Tim Ferriss)

Většina lidí nikdy nebude vědět, co vlastně od života chce. Já sám to nevím. Když se mě ale zeptáte, co chci podniknout v příštích pěti měsících, abych se zdokonalil v jazycích, odpověď znát budu. Jde o to být dostatečně konkrétní. “Co chcete?“ je příliš nepřesná, nedostatečně konkrétní otázka, abychom na ni získali smysluplnou odpověď, jež by nám umožnila jednat. Zapomeňte na ni.

Otázka “Jaké máte cíle?“ rovněž pouze vyvolává zmatek a vede k dohadům. Abychom ji mohli přeformulovat, musíme zpomalit, znovu se zamyslet a podívat se na vše z odstupu; jen tak získáme celkový obraz.

Otázka, kterou byste si měli položit, nezní “co chci?“ nebo “jaké mám cíle?“, ale “Co udělat, aby můj život byl víc vzrušující?“

Cvičení:

Snít v čase je nejenom zábavné, ale také obtížné. Čím obtížnější takové snění je, tím více je ale potřebujeme.

1. Co byste dělali, kdybyste byli “odsouzeni k úspěchu“?

Kdybyste byli desetkrát chytřejší než všichni ostatní? Představte si dvě časové řady - šest měsíců a dvanáct měsíců a uveďte (v tomto pořadí) nejvýše pět věcí, o nichž sníte, že je budete mít (včetně, ale ne výlučně, materiálních potřeb: dům, auto, oblečení atd.), že je ovládnete - tj. věci vyjadřující, kým chcete být (skvěle vařit, plynně hovořit čínsky atd.), a že je uděláte (podívat se do Thajska, vyhledat předky ve staré vlasti, závodit na pštrosech atd.).

Pokud se vám v některé kategorii (kategoriích) nebude dařit určit, co vlastně chcete, což se stává většině lidí, zamyslete se, co v příslušné kategorii nesnášíte nebo čeho se obáváte - a poznamenejte si to, co je toho pravým opakem. Ve svých úvahách se nijak a ničím neomezujte, ani se nezabývejte a netrapte tím, jak jednotlivých věcí dosáhnete. V tuto chvíli to není podstatné. Smyslem tohoto cvičení je dát prostor tomu, co v sobě potlačujeme.

Nebuďte sami sobě soudcem, ale ani si nic nenalhávejte. Pokud skutečně chcete mít Ferrari, přiznejte si to a nesnažte se zaplašit pocit viny tím, že místo toho budete sami sobě tvrdit, že chcete vyřešit problém hladu ve světě. Někdo sní o tom, že bude slavným, jiný o bohatství nebo o prestiži. Všichni máme své nectnosti, všichni v něčem trpíme nejistotou. Pokud vám něco pomůže zvýšit sebeúctu a hrdost, poznamenejte si to. Já mám například závodní motorku, protože miluji rychlost, pomáhá mi ale také cítit se jako správný chlap. Není na tom nic špatného. Zapište si všechno, co vás napadne.

2. Nic vás nenapadá?

Lidé si často stěžují a nadávají na všechno možné i nemožné, co jim brání v rozletu, když ale mají přesně říct, čeho vlastně chtějí dosáhnout, ale nemohou, zpravidla se jim to moc nedaří. V případě snů o tom, co bychom chtěli dělat, to platí dvojnásob. Pak může být dobré zamyslet se nad následujícími otázkami:

a) Co byste den za dnem dělali, kdybyste měli v bance 100 milionů dolarů?

b) Co by vás ze všeho nejvíce přimělo těšit se na okamžik, kdy se ráno probudíte do nového dne? Co by do vašeho života vneslo nejvíce vzrušení?

S odpověďmi nespěchejte a pár minut o nich přemýšlejte. Pokud vás ani tak nic nenapadne, poznamenejte si:

3. Co “udělám“, aby se “být“ stalo skutečností?

Převeďte u všeho, co jste si doposud napsali, každé “být“ na “udělat“, abyste mohli adekvátně jednat. Zdá se, že pro většinu lidí je snazší nejdříve uvažovat o kategorii “být“; příslušný sloupec v záznamovém archu je ale pouze dočasným “útočištěm“ pro aktivity spadající do kategorie “udělat“.

Uvedu dva příklady:

Být skvělým kuchařem.➡ Připravit štědrovečerní večeři bez cizí pomoci.

Plynně hovořit čínsky. ➡ Pět minut rozprávět s čínským spolupracovníkem.

Určete aktivitu typickou pro požadovaný stav, nebo úkol, který umožňuje tohoto stavu dosáhnout.

4. Které čtyři sny by váš život podstatně změnily?

Vezměte seznam všeho, co jste si doposud napsali, a určete a zřetelně označte čtyři sny, o nichž se domníváte, že vám v rámci časového horizontu šesti měsíců přinesou nejvíce vzrušení do vašeho života a/nebo jsou nejdůležitější.

Totéž udělejte pro horizont dvanácti měsíců.

5. Určete náklady potřebné na dosažení těchto snů a spočítejte si cílový měsíční příjem pro obě časové řady.

Pokud jsou tyto čtyři sny finančně zvládnutelné, na kolik by vás měsíčně přišla realizace každého z nich (nájem, hypotéka, splátky atd.)? Namísto o velkých, celkových sumách začněte přemýšlet o příjmech a výdajích z hlediska měsíčního cash flow - o penězích, které přicházejí na váš účet, a o těch, které vydáváte. Věci jsou často drahé, ale ne tak, jak si myslíme. Například Lamborghini Gallardo Spyder, za které u oficiálního prodejce zaplatíme 260 000 dolarů, můžeme mít za 2897,80 dolaru měsíčně.

Nakonec si spočítejte cílový měsíční příjem, který potřebujete, abyste mohli realizovat výsledky svého snění v čase. Jak na to?

Počítejte pouze náklady spojené se čtyřmi zvolenými nejdůležitějšími sny. Poté sečtěte měsíční výdaje a vynásobte je číslem 1,3 - dostanete celkové náklady na realizaci čtyř snů, které jste si označili, zvýšené o 30 %. Tato suma představuje bezpečnostní “polštář“ nebo (případné) úspory. Celková výsledná hodnota, kterou dostanete jako součet nákladů na realizaci zvolených čtyř snů a bezpečnostního “polštáře“ představuje váš cílový měsíční příjem, který byste měli mít neustále na paměti. Já sám tuto hodnotu ještě obvykle vydělím 30 - získám tak cílový denní příjem, s nímž se mi lépe pracuje.

6. Pro každý ze čtyř snů, které chcete realizovat v šestiměsíčním časovém horizontu, stanovte tři kroky - a první z nich učiňte hned teď.

Nejsem velkým příznivcem dlouhodobého plánování a vzdálených cílů; cíle si obvykle stanovuji s horizontem tří a šesti měsíců. Variabilita našich životů je příliš velká a vzdálená budoucnost se stává omluvou pro to, abychom nic nedělali a oddalovali jednání na neurčito. Cílem tohoto cvičení proto není vymezit všechny jednotlivé kroky vedoucí k realizaci cíle od začátku do konce, ale přesně určit konečný cíl a prostředky nutné pro jeho dosažení a učinit první nezbytné a současně pro úspěch kritické kroky, jež nás přimějí zvednout zadek a začít něco dělat - jinak řečeno, dají našemu snažení potřebnou dynamiku a hybný moment. Poté budeme potřebovat získat volný čas a vytvářet nezbytný příjem.

Ze všeho nejdříve se soustřeďte na první kroky, které jsou pro úspěch kritické. Pro každý ze svých snů přesně definujte tři kroky, jež vás přiblíží k jeho uskutečnění. Stanovte si jednoduché, dobře definované aktivity, které realizujete dnes, zítra (do 11 hodin dopoledne) a pozítří (opět do 11 hodin).

Až pro každý ze čtyř zvolených cílů určíte tyto tři kroky, zapište si je a první z nich realizujte hned teď. Každá aktivita by měla být natolik jednoduchá, abyste ji zvládli během pěti minut nebo v ještě kratším čase. Pokud to nejde, nečekejte a jděte dál. Je-li půlnoc a nemůžete zavolat tomu, s kým potřebujete mluvit, udělejte něco jiného - třeba mu pošlete e-mail a příslušný telefonický hovor zařaďte na první místo seznamu zítřejších úkolů.

Jestliže v následující etapě budete potřebovat něco zjistit, kontaktujte osobu, která zná odpověď - neplýtvejte zbytečně časem tím, že budete hledat informace v knihách nebo na internetu. Analýza vás v takovém případě může paralyzovat. Prvním krokem, který doporučuji, je nalézt někoho, kdo už daný proces podstoupil, a zeptat se ho, jak máte postupovat. Není na tom nic těžkého.

K dalším možnostem, jak vše uvést do pohybu, patří schůzka nebo telefonická konzultace s prodejcem, instruktorem, učitelem... Můžete si s ním domluvit soukromou schůzku, jejíž následné zrušení by ve vás vyvolalo nepříjemné pocity? Využijte pocit viny ve svůj prospěch.

Zítra znamená nikdy. První krok učiňte hned - nezáleží na tom, jak malý bude!

6. Vezměte si “roční volno”

(Kniha Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno - John Williams)

Přestaňte se snažit přijít na to, co budete dělat po zbytek života

Dobrá zpráva: není třeba vědět, co budete dělat po zbytek života. Přesněji řečeno, pokud si budete podobné otázky klást, zvyšujete tím pravděpodobnost, že se moc nehnete z místa. Není možné vědět, co budete chtít za deset let, protože nebudete stejní. Hned další krok, který učiníte, vám může určit směr, který jste nemohli předvídat, a odhalí vám nové aspekty sebe sama, o nichž možná teď ani nevíte. Uvažujte proto alespoň trochu krátkodoběji.

Následující cvičení vám pomůže přiblížit se mnohem více k tomu, co byste opravdu chtěli dělat.

Cvičení 1:

Představte si, že si můžete vzít rok volna - jak byste jej chtěli strávit? Řekněme hned následujících dvanáct měsíců. Zní to lákavě? Dobře, tímto vám dávám svolení. Hotovo, vyřízeno.

Ano, vím, že vás napadá několik praktických problémů, třeba z čeho budete žít, ale pojďme si dopřát trochu toho snění. Přestavte si, že bych vám dal roční plat, takže byste nemuseli vydělat vůbec nic. Přemýšlejte o tom - příští pátek je váš poslední den v současné práci. Co budete v onom jedinečném roce naprosté svobody dělat? Budete se celý rok jen válet na pláži a nedělat nic? Anebo už víte, že po prvních několika týdnech už by vás to táhlo k něčemu jinému? A pokud ano, tak k čemu? Co přesně pak budete dělat oněch zbylých jedenáct měsíců?

Možná se pustíte do projektů, s nimiž jste už dlouho chtěli začít: napíšete knihu, natočíte album, založíte vlastní firmu, budete psát blog, začnete studovat něco, co vás fascinuje, vydáte se na cestu kolem světa, dáte do pořádku dům, vážně se pustíte do fotografování, uspořádáte vlastní výstavu, stanete se moderátorem, dostanete se do televize, začnete pracovat s vaším vzorem nebo změníte svět k lepšímu.

Nebo se možná teď, kdy jste se osvobodili od práce, zaměříte na určitou část svého osobního života: definitivně odstraníte určitý zdravotní problém, zjistíte, jak dosáhnout opravdového štěstí, vybudujete si naplňující vztah, popř. vyřešíte rodinný spor.

Ať už máte v plánu cokoli, příští pátek v 17.00 získáváte konečně svobodu - jak s ní naložíte?

Z mých klientů by například Philip “pořádal super workshop pro vynálezce“, Sally by si “hrála s věcmi, vyráběla by něco nového a trávila by čas se zajímavými lidmi“, Neil by studoval integrální filozofii, Juliette by se vydala na lodi přes Atlantik a blogovala by o tom a Ema by žila se psem u moře a věnovala by se svému nejoblíbenějšímu koníčku - fotografování květin.

Své plány si napište. Vezměte si kus papíru, který máte právě po ruce, a napište si vše, co byste dělali v roce hry. Pokud je na cokoli z toho potřeba více peněz, než kolik činí váš roční plat, poskytnu vám neomezený zdroj finančních prostředků na vše, co budete chtít zažít. Nejde zde o nákup krásných nových věcí, ale o to, aby vám nic nebránilo zažít to, co chcete. Potřebujete letenku kolem světa nebo peníze na zámek, který chcete rekonstruovat? Nic není nemožné.

Samozřejmě, na začátku roku naprosté svobody budete možná jen chtít odjet na dlouhou dovolenou nebo se sejít s přáteli. Poznamenejte si to, pak ale začněte přemýšlet o tom, co byste mohli dělat po pár měsících nicnedělání a zábavy s kamarády.

Pořád si nejste tak úplně jisti, do jakých projektů byste se v roce hry pustili? Následujících pět otázek vám pomůže popustit uzdu kreativitě:

1. Když se na svou kariéru podíváte zpětně, kdy jste byli nejšťastnější?

Zapište si všechny chvíle, které vás napadnou. Možná, že šlo o něco, co nebylo hlavní náplní vaší práce, vás to ale bavilo: organizace vánočního večírku nebo účast ve firemní fotbalové lize. Zapište si vše, a pak se zamyslete nad tím, co přesně vás tak naplňovalo. Některé prvky pak můžete začlenit do svého roku volna.

2. Kdo je vaším kariérním vzorem?

Existuje někdo, jehož život nebo práci opravdu obdivujete? Kdo to je? Může jít o někoho slavného, postavu z dějin, někoho, koho znáte, či dokonce fiktivní osobu. Co na daném člověku obdivujete nejvíc? Obor, v němž působí, dosažené výsledky nebo jeho přístup? Který z jeho projektů nebo úspěchů vám připadá nejdůležitější? Vše si zaznamenejte na papír. Pokud vás napadne několik osob, zapište si je všechny.

K mým kariérním vzorům patří hudebník, producent, vizuální umělec a myslitel Brian Eno. Jednou si psal celý rok deník a pak jej vydal jako knihu. V úvodu pak uvedl: “Mám nádherný život. Dělám si víceméně to, co chci, a jediným skutečným problémem, před kterým kdy stojím, je zjistit, co vlastně chci.“ Jeho kariéra je nesmírně různorodá. Ve svém oboru dosáhl značných úspěchů i hlubokého uznání, přesto o něm většina lidí nikdy neslyšela, takže se může v klidu procházet po ulici a nikdo si jej nevšímá. Z mého pohledu jde o ideální pracovní život. A jaký je ten váš? Které prvky ze života vašeho vzoru byste chtěli uplatnit ve svém roce svobody?

3. Komu závidíte?

Komu závidíte jeho pracovní život? Které prvky jeho práce mu závidíte ze všeho nejvíc? Když pomáhám klientům s jejich kariérou nebo podnikáním, závidím jim jen velmi zřídkakdy. Dva případy, které mě napadají, souvisely s tím, že daní lidé měli začít pracovat pro nejlepší velké kreativní agentury. Do těchto známých společností je velmi těžké se dostat. Jeden klient se nakonec dokonce rozhodl upéct firmě dort a svůj životopis napsal polevou na něj, a to jen proto, aby si jej pozvali na pohovor (fungovalo to).

Závist je užitečná. Říká mi, že existuje něco, co ještě nemám. V tomto konkrétním případě jsem například přišel na to, že ve své práci musím více využít svou lásku k designu. Proto jsem začal spolupracovat se skvělými designéry na tvorbě značky několika firem a jen tak pro zábavu jsem vytvořil jednoduchý blog s ukázkami současného designu.

Někdy vám závist odhalí něco, k čemu byste se jinak nedostali. Zeptejte se lidí na jejich ideální práci a hodně z nich vyvedete z míry. Když se jich ale zeptáte, komu nejvíce závidí práci, firmu nebo životní styl, získáte užitečné informace. Pokud tedy nezůstanete jen u závisti a u přesvědčení, že získat to, co chcete, není ve vašich silách, může pro vás být užitečná.

Závist vám říká, že chcete něco, na co nedosáhnete. Pochopení závisti je zde užitečné, je ovšem třeba odstranit blok, který vám brání dosáhnout toho, co chcete. Představte si proto, že vás člověk, kterému závidíte, krok za krokem učí, jak se k tomu, co chcete, dostat. Jaké rady by vám podle vás dal? Co by vás musel naučit? Možná také budete muset využít některé jeho prostředky a kontakty. Když už tedy máte k dispozici vše potřebné, do jakého projektu se pustíte? Poznamenejte si jej.

4. S čím je pro vás obtížné přestat?

U čeho vám nejvíc vadí, že to neděláte? Co se snažíte dohnat ve vzácných chvílích volna? S čím je pro vás obtížné přestat, když musíte pokračovat v práci? Vše si na pište. Čemu byste se ve svém roce volna věnovali více? (A teď si představte, že byste si za to mohli nechat platit!)

5. Do jakého projektu (jakých projektů) byste se pustili, kdybyste věděli, že určitě uspějete?

Napsali byste román? Stali byste se rockovou hvězdou? Vylezli byste na Matterhorn? Našli byste lék na rakovinu? Svrhli byste vládu? Napište si odpověď. Vložte určitou verzi tohoto projektu také do svého roku volna. Ať už je váš sen sebevětší, určitě je možné si jej alespoň z části splnit.

Cvičení 2:

Cvičení, které vám nyní představím, vám pomůže podrobně si představit váš hravý život. Podívejme se na váš rok hry zblízka. Přeskočte tři měsíce a představte si, že váš rok svobody už je v plném proudu. Máte život, jaký jste vždy chtěli, a užíváte si jej. Je právě středa, ovšem ne jen tak ledajaká, ale opravdu skvělá středa!

Vše si zapište na papír.

7. Začněte s myšlenkou na konec

(Kniha 7 návyků skutečně efektivních lidí - Stephen R. Covey)

Cvičení 1:

Najděte si klidné místo, kde budete sami a nikdo vás nebude rušit. Pusťte z hlavy všechno ostatní časový rozvrh, práci, rodinu, přátele - a zcela se soustřeďte na to, co budete číst a co budete dělat.

Zkuste si představit, že jedete na pohřeb někoho vám blízkého, koho jste měli velmi rádi. Ve svých myšlenkách se vidíte přijíždět k obřadní síni nebo kapli, před níž zaparkujete auto a vejdete dovnitř. Vidíte květiny a slyšíte tichou hudbu varhan. Vnímáte obličeje přátel a příbuzných, které míjíte. Sdílíte s nimi smutek nad ztrátou blízkého člověka. Cítíte, tak jako ostatní přítomní, pocit štěstí, že jste zesnulého znali.

Přicházíte k rakvi - a hledíte si do tváře. Je to váš vlastní pohřeb - ode dneška za tři roky. Všichni lidé kolem vás přišli, aby vám vzdali čest a vyjádřili vám svoji lásku a úctu.

Zatímco sedíte mezi ostatními smutečními hosty a čekáte, až obřad začne, prohlížíte si program. Budou hovořit čtyři řečníci. První bude mluvit za vaše blízké i vzdálené příbuzné děti, sourozence, synovce a neteře, tety, strýce, bratrance a sestřenice, prarodiče, kteří se sjeli ze všech koutů země. Druhým řečníkem je jeden z vašich přátel, který bude hovořit o tom, jakým člověkem jste byl. Třetí řečník zastupuje vaše kolegy ze zaměstnání nebo profese. Čtvrtý je členem vašeho církevního společenství nebo organizace reprezentující místní komunitu, v nichž jste pracovali.

A teď se důkladně zamyslete: Co byste chtěli, aby každý z nich řekl o vás a o vašem životě?

Než budete číst dál, stručně si poznamenejte své dojmy.

Vše v životě - to, jak jednáte dnes, zítra, příští týden, následující měsíc - je možné posuzovat v širším kontextu celku, v rámci toho, co je pro vás skutečně nejdůležitější. Začínat s myšlenkou na konec znamená mít jasnou představu cíle. Znamená to vědět, kam směřujete a zda všechno, co děláte, není v rozporu s nejdůležitějšími kritérii, která jste si stanovili, a zda každý den smysluplně přispívá k dosažení vaší životní vize. To nám umožní lépe pochopit, kde se v současnosti nacházíme, a nasměrovat své kroky správným směrem.

Nechat se lapit do pasti přílišné zaneprázdněnosti, podlehnout tlaku mnoha požadavků každodenního života, pracovat stále usilovněji a usilovněji ve snaze stoupat po žebříčku úspěchu jenom proto, abychom nakonec zjistili, že se opírá o nesprávnou zeď, je mimořádně snadné. Být zaneprázdněn - dokonce velmi zaneprázdněn - ještě neznamená, že jednáme efektivně.

Lidé často zjišťují, že dosáhli vítězství, která nic neznamenají, že zaznamenali úspěchy, jichž docílili na úkor věcí, kterých si cení mnohem více. Že často usilují o vyšší příjem, uznání nebo odbornost, aby nakonec zjistili, že honba za tímto cílem jim znemožnila vidět věci, na nichž nejvíce záleží a které jsou nenávratně pryč.

Když skutečně víme, co je pro nás velmi důležité, nepouštíme to ze zřetele a jednáme v souladu s tím, na čem (nám) nejvíce záleží, náš život se podstatně změní. Když se žebřík, po němž během života stoupáme, neopírá o správnou zeď, každý krok nás jenom rychleji přibližuje na nesprávné místo. Můžeme být velmi zaneprázdněni, můžeme být velmi výkonní, ale skutečně efektivní budeme pouze tehdy, když budeme začínat s myšlenkou na konec.

Když pečlivě zvážíte, co byste si přáli, aby o vás lidé říkali při vašem vlastním pohřbu, naleznete vlastní definici úspěchu. Může být velmi odlišná od toho, co jste až dosud za úspěch pokládali. Možná že sláva, výsledky, peníze nebo něco jiného, o co usilujete, nejsou dokonce ani jedním z kamenů zdi, o níž by se žebřík vašeho života měl opírat.

Začínáte-li s myšlenkou na konec, získáte jiný pohled na věci kolem sebe.

Osobní poslání

Nejefektivnějším způsobem, jak v praxi začít aplikovat princip “Začínejte s myšlenkou na konec“, je vypracovat si osobní poslání (filozofii, krédo). Osobní poslání se zaměřuje na to, jakými chceme být (charakter), co chceme dělat (čím chceme přispět k chodu světa a čeho chceme dosáhnout), a na hodnoty nebo principy nacházející se v základu našeho bytí a konání.

Protože každý jedinec je svébytný a jedinečný, obsah i forma osobního poslání budou odrážet tuto svébytnost a jedinečnost. Můj přítel Rolfe Kerr zformuloval své osobní krédo takto:

Osobní poslání nelze napsat přes noc. Vyžaduje důkladnou introspekci, pozornou a pečlivou analýzu, promyšlenou formulaci a často mnoho pracovních variant, které předcházejí konečnému znění. Napsat osobní poslání, s nímž budeme skutečně spokojeni - které bude úplným, stručným a výstižným vyjádřením našich nejniternějších hodnot, směrů a způsobů osobního rozvoje, může trvat několik týdnů nebo dokonce měsíců. A dokonce i potom se k němu potřebujeme pravidelně vracet a provádět v něm drobné změny v souladu s tím, jak se prohlubuje naše poznání a jak se mění okolnosti našeho života.

Osobní poslání je naší “osobní ústavou“, trvalým vyjádřením naší vize a hodnot. Je kritériem, jímž poměřujeme všechno ostatní v našem životě.

Zjistil jsem, že proces vytváření osobního poslání je stejně důležitý jako jeho výsledek. Při vytváření nebo posuzování osobního poslání se měníme i my sami, protože se musíme důkladně a pečlivě zamyslet nad svými prioritami a sladit své chování se svým přesvědčením. Když to uděláme, ostatní lidé vycítí a uvědomí si, že se nenecháme ovládat tím, co se kolem nás děje. Máme vlastní životní poslání, víme, co chceme dělat - a těšíme se na to.

Dobré prohlášení má pět základních, charakteristických rysů: je osobní, je pozitivní, je napsáno v přítomném čase, je názorné, je emocionální. V případě, o kterém hovořím, by mohlo znít například takto: “Velmi mě uspokojuje (emocionální složka), že moje (osobní složka) odezva na zlobení mých dětí je (přítomný čas) prodchnuta moudrostí a láskou, že se nenechám ve svém přístupu zviklat a dokáži kontrolovat své chování (pozitivní složka).

Nejedná se o jednorázovou záležitost - nezačíná to a nekončí napsáním osobního poslání. Je to spíše nepřetržitý proces. Musíme mít neustále před očima svoji vizi a hodnoty - a žít v souladu s těmito pro nás nejdůležitějšími věcmi.

Cvičení 2:

Každý máme v životě různé role - máme odpovědnost v různých oblastech života nebo funkcích. Já mám například role jako jedinec, životní partner, rodič, učitel, člen církevního společenství a podnikatel. Každá z nich je přitom důležitá.

Jedním z velkých problémů, kterému lidé čelí, když se snaží zvýšit svoji efektivnost, je to, že neberou v úvahu mnoho důležitých věcí. Ztrácejí tak smysl pro míru, pro rovnováhu, pro prostředí - pro věci, bez nichž efektivní život není možný. Mohou se například plně pohroužit do práce a zanedbávat své zdraví. Profesnímu úspěchu mohou obětovat nejcennější vztahy svého života.

Vaše osobní poslání bude vyváženější a lépe se vám s ním bude pracovat, když ho rozčleníte na specifické oblasti v souladu se svými životními rolemi a cíli, kterých chcete v každé oblasti dosáhnout. Podívejte se například na svoji roli v profesním životě. Můžete být prodejcem, manažerem nebo pracovníkem ve vývoji. Co chcete dělat? Jakými hodnotami se chcete řídit? Zamyslete se nad svými rolemi v soukromém životě - manžela nebo manželky, otce nebo matky. souseda, přítele. Co chcete dělat v těchto rolích? Co je pro vás důležité? Zamyslete se nad rolemi, které máte ve společnosti - v politice, ve veřejných službách, v dobrovolných organizacích.

Pro realizaci mého poslání jsou například nejdůležitější tyto role:

Pokud si napíšeme osobní poslání z hlediska důležitých životních rolí, umožní nám to vést vyvážený a harmonický život. Osobní poslání nám v takovém případě neustále připomíná všechny naše důležité životní role. Můžeme se k nim proto často vracet a posoudit, zda nás některá z nich natolik nepohltila, že nám na ostatní, které jsou pro náš život stejně nebo dokonce ještě důležitější, nezbývá čas.

Když jsme úspěšně identifikovali své role, můžeme začít přemýšlet o dlouhodobých cílech, kterých chceme v každé z těchto rolí dosáhnout. Pokud jsou naše cíle odrazem osobního poslání vycházejícího ze správných principů, budou se výrazně odlišovat od cílů, jaké si lidé obvykle stanoví. Protože jsou v souladu se správnými principy, s přirozenými zákony, budeme mít větší sílu, více schopností a možností je realizovat. Nejsou to cíle někoho jiného, které jsme přijali nebo jsme se nechali vtáhnout do jejich realizace. Jsou to naše vlastní cíle a proto odrážejí naše nejhlubší, nejvýznamnější hodnoty, naše jedinečné nadání, naše poslání. Jsou to cíle, které vyplývají z námi zvolených životních rolí.

Efektivně stanovený cíl se zaměřuje především na výsledky, nikoli na činnosti. Určuje, kam se chceme dostat - a pomáhá nám tak uvědomit si, kde jsme nyní. Poskytuje nám důležité informace o tom, jak ho realizovat, a nenechá nás na pochybách, že jsme ho úspěšně dosáhli. Naše úsilí a životní energie se díky němu propojují v jeden celek. Dává smysl a cíl všemu, co děláme. Stává se součástí našeho každodenního jednání - jednáme proaktivně, jsme pány svého života, dokážeme docílit, aby se každý den děly věci, které nám umožní naplnit osobní poslání.

Role a cíle dávají osobnímu poslání strukturu a orientací, dávají mu řád. Pokud jste si osobní poslání ještě nezformulovali, můžete začít právě stanovením rolí a cílů. K tomu, abyste získali celkový pohled, celkovou představu o svém životě a o tom, na co se zaměřit, stačí, když identifikujete různé životní oblasti a určíte dva nebo tři důležité výsledky v každé z nich, jejichž dosažení by vám pomohlo pohnout se kupředu.

Pár slov na závěr článku…

…od autora knihy Jediná věc:

“Štěstí člověk nalezne na cestě k naplnění. Všichni chceme být šťastní, ale hledání štěstí není nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout. Nejjistější cestou k dosažení trvalého štěstí je, když se váš život točí kolem nějaké velké věci, když vaše každodenní jednání má smysl a účel.

Objevte účel svého života. Zeptejte se, co vás pohání. Kvůli čemu ráno vstáváte a proč vytrváte, když jste unaveni a vyčerpáni. Někdy tomu říkám “velké proč“. Je to důvod, proč vás život vzrušuje. Je to důvod, proč děláte to, co děláte.

Když nemáte odpověď, zvolte alespoň směr. “Účel“ může znít příliš vznešeně, ale nemusí tomu tak být. Myslete na účel prostě jako na JEDINOU věc, která by měla být v životě nejdůležitější. Zkuste si sepsat, čeho byste chtěli dosáhnout, a pak popište, jak to uděláte.

Vyberte si směr, vydejte se na cestu a uvidíte, jak se vám to bude líbit. S časem si to ujasníte, a když se vám to líbit nebudete, vždycky se můžete vydat jinam. Je to váš život.”

Tak do toho. Je to váš život!