Tento blogpost je předskokanem pro článek 7 cvičení pro tvorbu osobní vize. Pomůže vám zjistit, jestli vám bude vůbec k užitku, protože jeho přečtení zabere nějaký čas a není úplně pro každého.
Takže nejprve potřebujeme zmapovat, kde se v rámci existence či neexistence vaší vize právě nacházíte. Ta startovní pozice a s ní spojený postup totiž budou pro každého z vás někde trochu jinde.
Pokud jste cílovou skupinou článku, zjistíme to velmi rychle a nebude nutné, abyste tento blogpost četli celý - rovnou vás hned ze začátku odkážu na zmíněný článek.
Pokud ale zjistíme, že by jeho čtení pro vás nebylo, vůbec to nevadí - tento blogpost vám pomůže určit, kde nyní stojíte a jaké mohou být vaše další kroky.
Tak na to pojďme kouknout!
Jak jste na tom?
Pravděpodobně se většina z vás pozná minimálně v jedné z těchto šesti možností:
👉 Vizi NEMÁM, ale CHCI ji, jen NEVÍM, jak ji vytvořit
Přesně pro vás je článek 7 cvičení pro tvorbu osobní vize určený!
Prošla jsem všechny (!) své knihy a vytáhla z nich to nejlepší, co se tvorby osobní vize nějak týkalo. Pokud článku věnujete svůj čas a vyzkoušíte aspoň některá z vybraných cvičení, věřím, že vás to v uvažování o vaší vizi zásadně posune a naleznete jasný směr.
👉 Vizi NEMÁM, a to i přes to, že VÍM, jak ji vytvořit
K tomu mě napadají čtyři důvody:
1. Nepotřebujete nic měnit
Je možné, že je vám prostě tak dobře tam, kde teď jste, že nemáte potřebu cokoliv měnit. Užívejte si toho. Není potřeba se neustále posunovat. Až přijde chvíle, kdy už vám tam dobře nebude a budete chtít udělat změnu, poznáte to. A pak už aspoň budete vědět, kam kouknout, když budete potřebovat pomoct 😉
2. Hledáte v tom víc, než to je
Někdo má svou vizi velmi komplexní, jasnou a konkrétní, rozpracovanou do nejmenších detailů na své nástěnce, a vy si říkáte, že takového veledíla nebudete nikdy schopni. To je v pohodě. Každý jsem schopní jiné míry abstrakce i vizualizace.
Já taky nemám něco jako jednu konkrétní vizi - mám jasné jen některé její prvky, ale obecně je to spíš o nějakém "pocitu” z toho, jak bych si představovala svůj ideální život. Tak pokud máte třeba jasno v tom, že chcete žít do 100 let, mít funkční tělo i mysl, být do poslední chvíle obklopení přáteli a pomáhat zatoulaným psům, dokud toho budete schopní, pak vám gratuluji, máte vizi!
Máte jasnou severku, která vás povede dnes, zítra i v dalších letech. Stačí si ji jen pořádně zvědomit a začít podle ní žít - například tím, že do svého života začnete postupně přidávat návyky, které tuto vaši vizi podporují. Pokud nevíte, jak začít, můžete se inspirovat v mém článku 20 tipů, jak se stát mistrem návyků.
Myslete také na to, že pokud ještě nevíte, co chcete, bude vám zatím pro začátek stačit promyslet, co nechcete. Začněte s tvorbou anti-vize, tzn. jak by to určitě vypadat nemělo. Často pak z toho to uvědomění, co bychom skutečně chtěli, vyleze nakonec samo.
3. Potřebujete vypnout
Nejste spokojení tam, kde jste, ale ani nevíte, kam chcete směřovat. Nejde vám nad tím přemýšlet. Cítíte se jako ve vakuu. Nebo jako by na vás ležel těžký balvan, který vám nedovolí se pohnout.
Pokud je to tak, potom se vyprdněte na přemýšlení o budoucnosti, to bude až další krok. Teď nejprve ošetřete sebe. Spíte dobře? Dáváte tělu dobré palivo? Odpočíváte dostatečně? Nežere vás stres nebo nějaké starosti? Nemáte kolem sebe víc “musím” než “chci”? Pracujete na něčem smysluplném? Nezapomínáte si dělat radost?
Tělo a mozek bez energie vám těžko vyprodukuje vizi plnou jednorožců. Soustřeďte se proto nejprve na to, abyste se dostali aspoň trochu do pohody. Zaveďte do svého života několik zdravých návyků (8h spánku, zdravá a vyvážená strava, otužování, psaní deníku, meditace, chůze apod.) a co nejvíce odpočívejte. Uvidíte, že se vám po čase víc “rozsvítí” a budete mít o své vizi najednou daleko jasnější představu.
Nebo aspoň sílu začít o ní vůbec uvažovat 🙂
4. Chybí vám správné vedení nebo inspirace
Možná je ten pes jen zakopaný v tom, že jste doposud nenarazili na cvičení na tvorbu vize, které by pro vás bylo dostatečně podnětné. Zkuste na ten článek 7 cvičení pro tvorbu osobní vize kouknout - třeba se tam pro vás najde něco, co zažehne plamínek 🔥😉
👉 Vizí MÁM asi tak MILION a nemůžu se rozhodnout jen pro jednu
To ale vůbec není nutné! Patrně patříte mezi lidi, které kniha Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno označuje jako “zvídavce”:
“Jste zvídavec?
- Zajímá vás mnoho různých, zdánlivě nesouvisejících věcí?
- Fascinuje vás každý týden něco jiného?
- Děsí vás pomyšlení, že se musíte zaměřit na jedno téma, jednu dovednost nebo jedno zaměstnání po velmi dlouhou dobu?
- Začínáte mnoho projektů, ale ještě před dokončením je opouštíte?
Pokud jste na více než jednu z těchto otázek odpověděli kladně, pak jste téměř jistě zvídavec. Zvídavec je člověk, který velmi rád poznává a zkoumá nové věci, vše jej ovšem rychle přestává bavit. Zvídavcům jde o šíři, nikoli hloubku. Chtějí ze všeho poznat jen tolik, aby pochopili to nejzajímavější, a pak se přesunují dál.”
Pokud mezi zvídavce patříte, pak potřebujete buďto:
1. Najít všeobjímající vizi, ve které bude flexibilně zahrnuto vše.
Pokud je například vaším snem živit se jako novinář, hodně cestovat a starat se o opuštěná zvířata, pak můžete být nomádským novinářem, který se v každé destinaci soustředí na pomoc místním útulkům pro zvířata. Pokud chcete být právníkem a zároveň televizní hvězdou či zpěvákem, starší ročníky si jistě hned vzpomenou na zpívajícího právníka Iva Jahelku, který měl v televizi pořad, kde pomocí svých písní vzdělával diváky v právních záležitostech. Bizár. Ale fungovalo to 🙂
2. Najít systém, který vám pomůže se ve vašich různorodých vizích orientovat.
V první řadě se potřebujete přepnout z lineárního způsobu myšlení (nejprve si zanalyzuji všechny možnosti - pak si zvolím jednu vizi - tu žiju až do konce svých dní) na agilní, tzn. potřebujete se naučit žít formou malých experimentů.
Ukažme si příklad:
Dejme tomu, že si chcete vyzkoušet žít v Barceloně, zároveň chcete učit děti v Ugandě, vyzkoušet si řídit vlastní podnik na výrobu recyklovatelných obalů, postavit si chatu na Šumavě a vyučovat na Bali jógu. Pokud se nechystáte hned zítra umřít, pak vězte, že se tohle všechno dá za jeden život stihnout. A klidně i několikrát dokola 🙂
Jak? Využijeme agilního přístupu a dáme tomu trochu systém:
1. Všechny své vize a sny si někam napište.
2. Seřaďte si je podle priority (v jakém pořadí je chcete vyzkoušet, případně v jakém pořadí dává smysl je vyzkoušet). Zároveň vyřaďte ty, u kterých máte pocit, že po nich aktuálně zas tak moc netoužíte (vždy se k nim můžete vrátit kdykoliv později).
3. U každé vize si odpovězte na tyto otázky: Co se chcete naučit? Co chcete zažít? V čem vám to má pomoci? Jaká máte další očekávání? Tím každou vizi přepíšete do konkrétního experimentu. Např. Chci žít v Barceloně, abych se naučila běžně domluvit ve Španělštině. Chci ochutnat pravou paellu. Chci bydlet v bytě s výhledem na pláž. Přes den se chci učit jezdit na windsurfingu a večer chci pracovat v nějakém místním baru.
4. Určete si délku jednotlivých experimentů, tzn. na jak dlouho si žití nebo dosahování jednotlivých vizí vyzkoušíte, než je vyhodnotíte. Například v Barceloně budete žít půl roku. V Ugandě budete učit rok. apod.
5. U každého experimentu si high level vybrainstormujte, co je pro ně potřeba předem zařídit nebo co se potřebujete dopředu naučit. Fakt jen tak letem světem, zatím není potřeba jít do detailů.
6. Podívejte se, jestli u některého z experimentů potřebujete udělat delší přípravu. Např. pokud jste nikdy jógu necvičili, ale chcete ji na Bali sami učit, budete například počítat s tím, že po dobu vašeho pobytu v Barceloně, Ugandě i na Šumavě budete jógu studovat a trénovat. Zároveň se podívejte, jestli jdou některé položky v rámci přípravy dělat společně. Např. učit se jógu od španělsky mluvícího lektora.
7. Upravujte délky experimentů i jejich pořadí dál podle libosti, dokud nebudete mít vnitřně pocit, že jste takhle s tím seznamem spokojení. Ve výsledku byste měli mít v ruce jakousi roadmapu, ze které bude jasné, kam a proč jdete a kdy se čím zhruba potřebujete začít zabývat.
8. Jděte do prvního experimentu. Teď je teprve na čase, abyste se do většího detailu podívali, co všechno je potřeba pro uskutečnění prvního dobrodružství zařídit. A taky to, co je nutno fakt řešit dopředu a co vám stačí nechat až na místě. Možná si nemusíte hledat pronájem ještě před cestou do Barcelony. Možná vám na první dny stačí Airbnb a díky tomu se vám na místě naskytne nějaká super nabídka na bydlení od místních. Jinými slovy: řešte jen to, co v danou chvíli opravdu řešit musíte, to ostatní nechte na později. Ono to nakonec vždycky nějak dopadne a aspoň to udělá váš experiment zajímavější 😉
9. Žijte první experiment. Užijte si ho naplno!
10. Jako poslední přichází na řadu vyhodnocení! Jakmile se váš první experiment blíží ke konci, zhodnoťte si ho. Splnil vaše očekávání? Viděli / zažili / naučili jste se všechno, co jste chtěli? Ještě jste se Barcelony nenabažili a chtěli byste zůstat? Ok, přidejte si další experimentální půlrok a všechno to dožeňte. Máte naopak pocit, že už se chcete posunout dál? Super, co je dál na seznamu?
Jaké jsou výhody tohoto agilního přístupu?
- Pomáhá vám jen přinášet klid do hlavy, že je ve vašich silách zažít vše, co byste rádi.
- Nebo vám rovnou ukázat, že všechno nestihnete a pomoct vám prioritizovat či způsob provedení experimentu rovnou zjednodušit (na Ugandu není čas, ale možná bych mohla o víkendech doučovat děti uprchlíků).
- Taky vám pomáhá nevyčerpat se hned ze začátku tvorbou obrovských plánů, ale řešit jen to momentálně důležité.
- Nutí vás řešit problémy iterativně, tzn. hledat jednodušší řešení, která si v daný okamžik můžete dovolit, dokud nepřijdete na to, jak něco vyřešit lépe. Pokud např. nemáte peníze na to, abyste žili 6 měsíců v Barceloně, můžete si našetřit peníze alespoň na měsíc a pokusit se poté na místě sehnat práci, která vám umožní zůstat déle.
- Neztrácíte čas - máte ho omezený a víte, proč chcete danou vizi žít, co si na ní nebo díky ní chcete vyzkoušet, takže držíte focus a jdete si za tím. Intenzivně a naplno.
- Podporuje hravost. Nikdo neříká, že se musíte navěky přestěhovat do Afriky a živit se tam jako učitel. Prostě si to vyzkoušíte a podle toho se teprve rozhodnete, jestli by to bylo pro vás. Každá zkušenost v životě se počítá! Já mám třeba ve své vizi život spojený s knížkami a psaním, ale klidně bych si zkusila být třeba na půl roku knihovnicí, nebo měla chvíli vlastní knihkupectví, nebo bych ráda vydávala knížky. Jen tak, abych se o knihách a věcí kolem nich zase naučila víc, ne proto, že by to byl můj ultimátní celoživotní job 🙂
- To vůbec nejskvělejší na tom všem je, že vás to do ničeho nenutí - děláte jen to, co vám v daný okamžik dává smysl a přináší hodnotu. Je vaší další položkou v roadmapě Uganda, ale zrovna se dvakrát necítíte, že byste tam právě teď cestovali? Není problém! Jestli vás zrovna srdce táhne na Šumavu, přehoďte pořadí a je to. Nebo najednou dostanete pocit, že chcete prozkoumat celé USA, které jste na roadmapě původně vůbec neměly - přidejte je tam! A ta Uganda…už vás to vlastně vůbec neláká? Vyškrtněte ji! V ruce držíte roadmapu, ne fixní plán! Co víc - v ruce držíte VAŠI roadmapu. Dělejte si s ní, co jen chcete!
Troufám si říct, že pokud si tento přístup vyzkoušíte, nakonec vám z těchto experimentů nějaká ta jedna vize vyleze. Jeden smysl, který se vašimi zážitky při zpětném pohledu potáhne jako červená nit a jakmile dostatečně zesílí, teprve ji tam spatříte.
Nakonec… uvidíte sami 🙂
Ono i tento životní styl může nakonec být vizí samou o sobě 😉
👉 Vizi MÁM, ale každou chvíli se mi ZMĚNÍ
Záleží, co přesně znamená “každou chvíli”…
Je v pořádku, že se vize v průběhu života s našimi přibývajícími léty i zkušenostmi proměňuje. Moje osobní vize byla dřív hodně o kariérním úspěchu, pak o měnění světa, pak o užitečnosti pro druhé, teď je hodně spojená s touhou žít život co nejvíce svobodně. Není na tom nic špatného. I my se jako osobnosti vyvíjíme a mění se i prostředí kolem nás. Vlastně by bylo spíš zvláštní, kdyby se nám vize naším zráním aspoň trochu neměnily…
Navíc je to VAŠE vize. Pokud vám to bude příjemné, můžete si ji měnit, jak často budete chtít! Vize je nástroj, ne bič.
Jiná situace je, pokud vám tyto změny vize z nějakého důvodu příjemné nejsou. A tím myslím opravdu vám samotným! Ne to, že má vaše okolí blbé řeči, že u ničeho nevydržíte. No a co, že to tak máte, každý jsme nějaký. Generalisty (lidi, kteří rozšiřují své zájmy spíš do šířky než do hloubky) potřebujeme ve společnosti taky. Ba co víc, podle prognóz budoucího vývoje trhu práce budete mít údajně větší šanci, že si místo vždycky najdete. Takže no stress.
Ale řekněme, že ta “přelétavost” skutečně vadí vám samotným. Co s tím?
1. Může to být věkem - možná vám ještě nebylo ani třicet, sotva jste vylezli ze školy a rozkoukáváte se v prvním zaměstnání. Buďte v klidu, jste prostě možná ještě moc mladí. Je velká šance, že se vaše ultimátní směřování objeví o něco později. Do té doby si užívejte učení různorodých věcí, zkoušejte, co vás zajímá, testujte nové věci a klidně i vyzkoušejte agilní přístup k životu, který popisuju výše. Ono se to nakonec všechno spojí do nějaké unikátní kombinace, která bude jen vaše a která vás natolik chytne, že budete mít najedou vizi jako lusk.
2. Možná jste prostě jen praktik. Nejde vám představit si, jaké by to bylo kdybyste se pokusili o kariéru tanečníka nebo se stali známou šachistkou, a rádi věci opravdu vyzkoušíte v praxi, abyste je teprve mohli zavrhnout nebo si je ve svém životě ponechat. Přijměte, že to teď prostě takhle máte - není na tom vůbec nic špatného, každý jsme nějaký! Jen se podle toho zařiďte, aby to pro vás bylo funkční - zkuste, jestli by vám nesedl agilní přístup popsaný výše👆 (viz sekce “Vizí MÁM asi tak MILION a nemůžu se rozhodnout jen pro jednu”)
3. Možná se jen potřebujete hecnout a vydržet aspoň u jedné věci déle než je pro vás obvyklé. Podle Calla Newporta bychom neměli nejprve hledat vášeň či vizi toho, co bychom chtěli dělat, ale máme se naopak nejprve vrhnout do práce. Tím, jak se budeme v dané práci neustále zlepšovat a růst, měla by nás i stále více bavit a postupně by se nám měla z těchto hmatatelných zkušeností vize sama od sebe vytvořit.
👉 Vizi MÁM, ale práci na ní z nějakého důvodu ODKLÁDÁM
Pro vás bude určen příští newsletter, kde se koukneme na to, jak na svých snech a vizích pracovat. A určitě se vám pak bude hodit i téma prokrastinace, kterému se podívám blíže na zoubek v některém z dalších newsletterů. Pokud vám ještě nechodí do schránky, tady se k němu můžete přihlásit!
👉 Vizi MÁM a pracuju na ní, INSPIRACE od ostatních se však vždycky hodí
Vidíme se u příštího newsletteru, který bude inspirace plný! 😉