V prvním díle článku jsme si řekli, jak si nastavit hlavu ještě před tím, než s osvojováním nějakého návyku vůbec začneme. V druhém díle jsme si ukázali, jak s osvojením nového návyku začít, a ve třetím jak pomoct tomu, že si nově osvojený návyk udržíme. V minulém, čtvrtém díle jsme si přidali několik dalších tipů a hacků, jak ještě více zvýšit šanci, že se nám nový návyk podaří zvládnout.

Dnes si prozradíme poslední dva tipy na to, jak se stát mistrem návyků a zvládnout všechno, co chcete!

19. Nebýt na to sám

Tohoto hacku jste už jistě někdy využili. Ale možná jste ještě nevyzkoušeli všechny z jeho možných forem:

1. Najít si sparinga

Tedy někoho, kdo do toho půjde s vámi a budete se vzájemně podporovat a hecovat.

Na spoustu lidí tohle funguje, takže to určitě vyzkoušejte.

Na mě to, přiznám se, moc nezabírá, protože se při tom musím někomu přizpůsobovat a vadí mi ten pocit, že nemůžu přestat, kdykoliv si sama usmyslím. Respektive můžu, ale bude to doprovázeno negativními pocity navíc, protože jsem zklamala nejenom sebe, ale i toho druhého. To je něco, co mi dává pocit nesvobody a tím i nepříjemnou pachuť u jinak možná radostného návyku.

Stejně tak se mi ale může stát, že se na mě vybodne ten druhý, na koho jsem spoléhala, a jsem v tom bez varování sama. O to náročnější pak může být vydržet, protože to lákadlo přestat bude najednou větší a přístupnější.

A ani se na to ten člověk nemusí vykašlat úplně! Úplně mi stačí, že mi jedenkrát těsně před tím napíše, že dnes nakonec nemůže, já toho z náhlého překvapení využiju jako výmluvu, proč nemusím taky, a od té doby už pokaždé doufám, že to ten člověk zase těsně předtím zruší.

Nijak si tím k budování návyku nepřispívám, spíš se mi pořád víc a víc zvětšuje zeď, kterou musím pokaždé překonávat, protože si pěstuju nastavení, že je do poslední chvíle šance, že návyk “taky” nebudu muset splnit.

Co u mě ale funguje, je tato forma: pověsit se na někoho, kdo už návyk dělá a má ho zažitý. Tím pádem vím, že se na něj můžu maximálně spolehnout, že nevynechá a tak trochu se na jeho vůli svézt.

Můj muž třeba s železnou pravidelností běhá. Ať se děje, co se děje. Je v tom jako stroj. Kdybych si usmyslela, že začnu taky běhat, využila bych ho jako spouštěč (obléká se na běh a vyráží - oblékám se i já a vyrážím) nebo právě jako sparinga - domluvím se s ním, že se k němu pokaždé přidám na prvních pár desítek metrů - on to bude mít jako zábavnější rozklus pro delší trasu, já jako životní výkon a oba budeme spokojení.

2. Zaplatit někomu

Tohle je naopak způsob, který na mě funguje naprosto bezpečně. Chtěla jsem začít chodit do posilovny - zaplatila jsem si trenéra. Chtěla jsem se naučit cvičit jógu - zaplatila jsem si soukromé lekce. Zlepšit angličtinu - měla jsem soukromého učitele.

Máme tendenci brát zaplacené věci víc vážně. Jde u nás psychologicky o jakousi vyšší formu závazku. A taky nechceme zbytečně přijít o peníze, že jo, když už jich do toho kurnik tolik vrážíme.

Zásadní však je zaplatit někomu, s kým pak fungujete jenom jeden na jednoho! Pokud si zaplatíte nějakou skupinovku, nebudete mít problém nedorazit, protože si řeknete, že to nikdo nepozná. Věřte, že je úplně jiný pocit vstávat ráno do fitka, když víte, že tam na vás někdo od 7:30 bude na 100% čekat. Na vás. Přišel jen kvůli VÁM!

Nakonec vám ani tak nejde o propadlé peníze za zrušený trénink, jako o ten pocit studu, že kvůli vám někdo ráno vstal a jel na domluvené místo, a vy mu těsně předtím napíšete, že jste princezna a nechce se vám z postele. No way! Prostě se stůj co stůj hecnete a dorazíte!

Navíc v případě individuálního přístupu pravděpodobně uvidíte výsledky rychleji, protože je vám vše šité na míru a váš průvodce už navíc po čase dobře ví, jak vás správně namotivovat.

3. Použít aplikaci

Existuje spousta aplikací, které vám pomohou projít takřka čímkoliv!

Já jsem si takhle jednou řekla, že uběhnu závod na 5 km. To byl pro mě tehdy zhruba stejný výkon jako půlmaraton pro běžného smrtelníka. Za celý život jsem nikdy neuběhla ani kilometr. Jo, ani ve škole. Nesnášela jsem to. Nicméně hecla jsem se, protože jsem měla pocit, že každý “normální” člověk by měl aspoň jednou za život 5 km zvládnout.

Pořídila jsem si tedy placenou verzi Endomonda, vyklikala si tam trénink na 5 km a jela podle něj. Překvapilo mě, kolik tam na začátku bylo chůze. I to, že ty tréninky dávám, aniž bych padala na hubu. A taky to, že se na každou další “lekci” docela těším, protože nemusím nic vymýšlet ani řešit - appka udělala všechno za mě. Já si jen pustila pás a jela.

Závod jsem nakonec opravdu uběhla. Pomalejší už byl sice jen stoletý pán a paní s jednou nohou, ale dala jsem to!

Bez appky bych to sice možná dala taky, ale rozhodně by to daleko víc bolelo. Zejména v začátcích. A kdo ví, možná by mě to odradilo natolik, že bych svého cíle nikdy nedosáhla.

Stejně jak jsem se učila běhat s Endomondem, meditovala jsem s Headspace, bezbolestně přešla na dřívější ranní vstávání se Sleep Cycle, dýchala s Paced Breathing nebo Prana Breath, učila se anglická slovíčka s Anki a určitě jsem využila i mnoho dalších aplikací, na které si už ani nevzpomenu.

Pokud vás technologie baví, nechte si od nich pomoct. Je to levné, zábavné a velmi často fakt účinné!

4. Udělat veřejný závazek

Ošemetná to věc, se kterou je potřeba zacházet s rozmyslem, ale když se dobře použije, má svou sílu.

Říká se, že pokud někde veřejně vyhlásíte, že od teď budete dělat ten a ten návyk nebo že chcete dosáhnout určitého cíle, díky společenskému tlaku se vám údajně zvýší šance, že to dodržíte.

Zároveň se ale jinde píše, že veřejným vyhlášením se naopak zmenšuje šance, že daných cílů dosáhnete, protože si váš mozek představí, jako byste jich už dosáhli, a považuje ten úkol podvědomě za splněný. Váš drive tak bude daleko menší a je šance, že i zcela utichne.

Na mě osobně navíc, stejně jako u sparinga, negativně působí ten pocit zodpovědnosti vůči druhým lidem a tím pádem nesvoboda, že nemůžu kdykoliv přestat. To je mi natolik nepříjemné, že mě to od dělání návyku někdy zcela odrazuje. Čím volnější mám pocit, že “můžu” porušit, tím se u mě paradoxně zvyšuje šance, že neporuším.

Ale třeba fungujete jinak! Je každopádně dobré se v tomhle znát a umět si to přizpůsobit na základě vlastní osobnosti.

Já osobně tak veřejného závazku využívám většinou až ve chvíli, kdy už na něčem nějakou dobu “tajně” dělám, a je obrovská šance že už neselžu, ale zároveň je to ještě v době, kdy už mi pomalu dochází motivace pokračovat dál, protože už to třeba trvá moc dlouho - takový závazek mě většinou znovu nakopne, abych mákla, a dodá tomu novou šťávu.

A taky mi dobře funguje přihlásit se na něco, co má pevně daný termín, a tohle pak někde ohlásit. Nikdy jsem na své angličtině nemakala tolik, jako když jsem měla poprvé vystoupit jako speaker na mezinárodní konferenci. Stejně tak jsem nikdy netrénovala tak moc, jako když jsem se připravovala na všechny tři obtížnosti závodu Spartan Race.

Tak. Teď máme pohromadě všechny tipy a hacky pro to, abyste se stali mistry v osvojování jakéhokoliv návyku. Tohle všechno však nemusí vždy stačit. Jsme totiž lidi, ne stroje. A proto potřebujeme nezapomínat zejména na toto

20. Netlačit na pilu

Teď to po těch devatenácti bodech vypadá, že aby se ten stroj návyků rozjel, stačí jen tady poladit páčku a támhle zmáčknout tlačítko - pokud to nefunguje, jsem buďto divná nebo málo chci a tak musím ještě víc zatlačit.

Tak přesně takhle to být nemá.

Uvádím tento bod na konci, ale prakticky patří hned na začátek - než se totiž začnete pouštět do jakýchkoliv návyků, potřebujete být nejprve ok vy sami!

Pokud do svého natřískaného rozvrhu za každou cenu narvete deset různých návyků a pak je budete dohánět po nocích, jen proto, abyste je splnili, nebude to fungovat.

Pokud se nutíte do něčeho, co ve skutečnosti nechcete a jen “byste” chtěli, protože vám to někdo řekl, nebo proto, že to dělá kamarádka, nebude to fungovat.

Pokud nemáte čas na odpočinek a budete sami sebe tlačit do každodenních fyzicky náročných tréninků, nebude to fungovat.

Teda všechno chvíli fungovat bude. Pár dní. Ale pak finito. A do budoucna pro vás pak bude o to náročnější daný návyk adoptovat, protože tím ve své hlavě navýšíte odpor - dáváte jí totiž opakovaný signál, že ta věc je “fuj”. Kdo by se jí pak nebránil?

Takže: v první řadě si dobře promyslete, který návyk do svého života aktuálně skutečně potřebujete dostat.

Možná bude lepší začít návyky spojenými se spánkovou rutinou, abyste pak měli na to vytoužené běhání dostatek energie. Možná potřebujete začít se čtecím návykem, díky kterému si nastudujete, jak má vypadat vyvážený jídelníček, než se pustíte do návyků spojených se zdravým stravováním. Možná nejprve pište denně krátké příspěvky na sítě, ať si vybudujete návyk psaní, než se pustíte rovnou do celé knihy 😉

Zároveň pokud vnitřně necítíte, že jste skutečně připraveni začít, někam si tento návyk zaparkujte a dejte nejprve přednost jinému návyku, který pro vás bude v danou chvíli jednodušší.

Sama vím, že moje emocionální rozhodnutí dorazí za tím racionálním vždy o pár dní až týdnů později. Takže pokud to není něco, co hoří, netlačím na to - hodím to na “seznam” do svého mozku a čekám, až se s tím sám na podvědomé úrovni srovná.

Pak vždy poznám, kdy už je pro daný návyk ten správný čas, podle toho, že najedou cítím daleko menší odpor začít a převládá těšení se na ten samotný proces, ne jenom na výsledek. To je pro mě signál, abych se do toho opravdu pustila.

Tímto přístupem “zaparkovat a přenést dočasně pozornost na jiný návyk” se vyhnete tomu, abyste kvůli jednomu návyku, který se vám zrovna nedaří adoptovat, donekonečna prokrastinovali úplně všechno.

Zároveň máte touto cestou šanci konstantně své mistrovství v osvojování návyků trénovat, takže do toho příštího, jakkoliv náročného návyku, půjdete zase o něco zkušenější 😉

Potřebujete povzbudit?

Osvojit si návyky není těžké, zvládne to každý. Stačí se jen naučit pár pravidel a zjistit, co funguje konkrétně na vás. Je to jako s učením jazyků - jakmile přijdete na to, jaký způsob vám vyhovuje, sekáte to jako Baťa cvičky. Nejtěžší je prostě vždycky jen přijít na to, jak udělat tu první cvičku.

Možná budete muset vyzkoušet i jiné druhy tipů, hacků a motivátorů, než uvádím v tomto článku.

Já si třeba mimo to strašně ráda čtu o tom, jaké návyky dělají různí úspěšní lidé. To mě nakopává, abych se nevzdávala a vytrvala - kromě toho, že se s nimi identifikuju a cítím se tak při dělání návyku skvěle, jako bych byla jednou z nich, je zde i silný pocit, že přece když to dali oni, musím to zvládnout taky 💪

Mimo to myslete na to, že nejsou jen návyky denní, ale stejný princip platí i pro návyky týdenní, měsíční, čtvrtletní, roční,...

Těchto 20 tipů by vám však mělo z velké části zásadně pomoci, abyste mistrovství osvojování jakýchkoliv návyků ovládli jako nic!

A jakmile jen trochu ucítíte, že to půjde, jděte do toho. Začněte. Začněte s málem, s minimální formou, ale začněte! Každým dnem budete lepší, bude to jednodušší, příjemnější i zábavnější. A hlavně: každým dnem budete díky tomu zase o krůček blíž ke svému cíli ❤

Hodně štěstí! 🍀


Knihy, zmíněné v článku:

Atomové návyky - James Clear

Zen Habits - Leo Babauta

Konec prokrastinace - Petr Ludwig

Síla zvyku - Charles Duhigg

52 změn - Leo Babauta

Vnitřní svět vítězů - Marian Jelínek

Cirkadiánní kód - Satchin Panda

Kdy - Daniel Pink

Proč spíme - Matthew Walker‎

Pravidlo Pravidlo 5 vteřin - Mel Robbins (prozatím bez recenze)