Když jsem nedávno na LinkedIn sdílela, že jsem za uplynulý rok přečetla 52 seberozvojových knih, překvapilo mě, kolik reakcí směřovalo na otázku, co konkrétně jsem si doposud z těch přečtených knih odnesla.

Kdo pravidelně sledujete můj blog nebo recenze na Instagramu, víte, že u každé knihy vždy uvádím, co mi která dala. Přišlo mi ale nereálné, abych do jednoho komentáře na LinkedIn dokázala popsat, co jsem si z každé ze 165 seberozvojových knih, které jsem doposud přečetla, odnesla.

Pak mě ale napadlo pojmout to jinak.

Letos je to totiž přesně 10 let od chvíle, co jsem přečetla svou první seberozvojovou knihu 🎂 Proto jsem se rozhodla, že si udělám vlastní sebereflexi. Takové srovnání současné Hanky a její o 10 let mladší verze.

Jak jsem na to šla

Inspirovala jsem se v oblastech osobního rozvoje tak, jak je definoval Stephen R. Covey ve své knize 7 návyků skutečně efektivních lidí, a vytvořila si tabulku, do jejíchž sloupců jsem napsala: “Stará Hanka” a “Nová Hanka” a tabulku jsem si pak rozdělila do tří sekcí: 1) Fyzická rovina, 2) Emoční a vztahová rovina a 3) Mentální a duchovní rovina (tuto rovinu má Covey rozdělenou zvlášť do dvou kategorií, ale já vždycky tápu, co do které z nich patří, tak jsem je pro zjednodušení dala dohromady).

A pak jsem prostě jen brainstormovala různé oblasti, které mě napadly. Vybavovala jsem si různé situace před 10 lety a koukala na fotky, jak můj život vypadal předtím a teď, jak vypadalo moje tělo, jak fungovala moje hlava, mé vztahy... Každý rozdíl, který jsem zaznamenala, jsem si pak zapsala do tabulky. Nakonec jsem došla k 29 rozdílům.

Když jsem skončila, koukala jsem na to množství změn! Samotnou mě to překvapilo a byl to fakt dobrý pocit. Bylo zajímavé vidět, jak dlouhou cestu člověk ušel a jak moc se dokážeme za pár let změnit!

Pro mě se tam navíc kromě té roviny “kam jsem se doposud posunula” nečekaně objevila ještě rovina druhá, a to “kde teď jsem a kam se chci dál posunout”. Díky tomu jsem dokázala identifikovat, na čem chci ještě do budoucna zapracovat a otevřel se mi tak prostor pro další cílený seberozvoj, o němž jsem před tímto cvičením neměla vědomou potuchu!

Výsledky

Původně jsem si toto cvičení udělala jenom sama pro sebe, ale potom jsem si řekla, že ho nasdílím i tady na blogu. Věřím, že ve výsledku všichni prožíváme velmi obdobné věci, a pro někoho může být povzbuzením, že v tom není sám. A také že se s tím dá něco dělat, pokud to tak bude chtít.

A můžete to také brát jako inspiraci pro vlastní sebereflexi - je to nadmíru užitečné cvičení a příjemně strávená chvíle sám se sebou! Pokud budete chtít, napište mi pak na email hana@jadavan.com, jak vám to šlo a co jste se o sobě dozvěděli. Budu za to moc ráda!

Zde je tedy můj osobní výstup části “kam jsem se doposud posunula”. Tu druhou část zaměřenou na budoucnost si zatím ponechám pro sebe. Jednak proto, že na otázku “co jsem si ze seberozvojových knih vzala” dostatečně odpovídá už tato první část, a také proto, abych na sebe nevytvářela zbytečný nátlak nějakým veřejným prohlášením 😁

Ponechala jsem vše zcela bez přikrášlování a editace tak, jak jsem to pro sebe napsala. Je to intimní a upřímná zpověď. Snad ji tak i budete brát...

Z důvodu technického omezení v možnostech zobrazení textu na blogu jsem tabulku přepsala do řádků.

Legenda:

🖤 Stará Hanka (2012)

❤️ Nová Hanka (2022)

1) Fyzická rovina

#1

🖤 Mám nadváhu, střídám období přežírání s obdobím nesmyslných diet, nejdu na velkou klidně pět dní po sobě.

❤️ Cítím se zdravá - zhubla jsem 8 kilo, držím si svou optimální váhu stabilně, aniž bych se musela omezovat v jídle, mám zdravý poměr svalů a tuků, funguje mi zažívání.

#2

🖤 Vlasy mi ze stresu padají po hrstech. Ve stresu jsem konstantně, takže o tom, že v něm žiju, už ani vůbec nevím.

❤️ Přestaly mi padat vlasy a obecně jsem distres po tom, co jsem zjistila, co mi ho způsobuje, eliminovala na absolutní minimum.

#3

🖤 V zimě je mi velká zima, v létě se zase strašně potím. Jakmile na mě foukne, jsem nachlazená.

❤️ Pravidelně se otužuju a vystavuju tělo eustresu - nejsem zimomřivá, mám daleko lepší termoregulaci a nebývám nemocná. Jsem taky mentálně odolnější.

#4

🖤 Jím jako prase - převážně se živím pizzou, hamburgery, žebírky, brambůrky, párky a sýrovými tyčinkami. Ráno nesnídám, pak mám vlčí hlad a dožírám se. Honí mě často mlsná.

❤️ Zdravě, pestře, kvalitně, pravidelně a vyváženě se stravuju - mám po celý den dostatek energie, nemám hlad, tělo dostává vše, co potřebuje a já si při tom moc pochutnám.

#5

🖤 Vůbec se nehýbu, jen sedím na zadku nebo se povaluju na gauči. Zadýchávám se, nedokážu podlézt turniket, aniž bych si nenatáhla sval na noze. Neumím správně zapojit lopatky a zadek, proto mě bolí ramena a kolena.

❤️ Začala jsem pravidelně cvičit - zlepšila se mi síla, fyzička i mobilita a mám funkční tělo - dokážu se přitáhnout, zvednout těžké břemeno, něco podlézt, někam vyšplhat, dokonce i chvíli běžet 🙂 To vše zdravě, s funkční technikou. Chodím na pravidelné procházky, není pro mě už přirozené se jen tak válet a nedokázat zvednout zadek z gauče.

#6

🖤 Ráno se budím rozbitá, po obědě už úplně odpadávám, večer naopak nemůžu několik hodin usnout. Spím klidně jen 4 hodiny denně a myslím si, jaká jsme borka, že nepotřebuju víc spánku.

❤️ Mám kvalitnější spánek - budím se ráno bez budíku a cítím se zcela vyspaná, přes den mám dostatek energie, večer usínám bez problémů. Spím průměrně 7,5 hodiny denně.

#7

🖤 Jsem neustále v poklusu, závislá na dopaminu z plnění úkolů a stíhání co nejvíce věcí najednou. Když mi tento doping dojde, okamžitě upadám do absolutní únavy, při relaxaci hned usínám. Funguje jen v módu On nebo OFF, není nic mezi tím.

❤️ Funguju v poklidu. Cítím se neustále odpočatá. I na konci dne. Dokážu meditovat, relaxovat nebo si užívat masáž, aniž bych hned upadala do mikrospánku.

#8

🖤 Chlemtám cuba libre několikrát týdně.

❤️ Alkohol už téměř nepiju. Když ano, je to “užívačka”.

2) Emoční a vztahová rovina

#9

🖤 Cítím, že neustále něco nestíhám. Mám pocit, že jsem v pasti, ze které nemůžu ven. Cítím se nesvobodně a že nemám na výběr. Někdy mi ráno nejde ani vstanout z postele, večer jsem v nepříjemném stresu a úzkosti z toho, co mě čeká druhý den.

❤️ Po většinu dne se cítím uvolněně a radostně. Ráno vstávám plná energie, večer se těším na druhý den. Mám shodně podobné pocity přes pracovní týden i o víkendu, jen se v obou případech těším na trochu jiné věci. Cítím se svobodně.

#10

🖤 Ne všechno, co dělám, mě baví. Vlastně mě většina toho, co dělám, strašně vybíjí. Večer dokážu jen úplně mrtvá padnout před televizi.

❤️ Drtivá většina toho, co dělám, mě baví a dává mi smysl - nabíjí mě to energií tak, že i večer jí mám pořád spoustu, takže se můžu věnovat nějaké činnosti, například čtení.

#11

🖤 Své přátelé ani rodinu téměř nevídám. Když se máme vidět, často schůzku na poslední chvíli zruším, protože jsem ještě nestihla dodělat práci, nebo jsem prostě už úplně mrtvá.

❤️ Nepamatuju si, kdy jsem naposledy kvůli nedostatku času nebo energie zrušila jakoukoliv schůzku.

#12

🖤 Zásadně chodím všude pozdě. Půlhodina není výjimka. Do 10 min to ani nepovažuju za zpoždění - omluvu posílám až po tom, co už uběhlo 10 min a já ještě stále nejsem na místě. Absolutně mi nedochází, že tím vyjadřuju nerespekt k druhým a k jejich času. A že je to druh nezodpovědnosti.

❤️ Chodím na schůzky včas. Pokud vím, že to opravdu nestihnu, informuju o tom s dostatečným předstihem. Dělám to proto, že si vážím času druhých. A také pro to, abych svým způsobem dodržela slovo. Mezeru mám ještě stále v online schůzkách, tam mívám stále ještě občas pár minut zpoždění.

#13

🖤 Prvního manžela viním za vše, kvůli čemu náš vztah nefunguje. U sebe nevidím chybu a nejsem si vědomá toho, že bych dělala něco špatně.

❤️ Rozvedli jsme se s prvním manželem velmi respektujícím způsobem a dodnes jsme přáteli. Zároveň vidím, že chyba byla na obou stranách, a přesně vím, co jsem já sama udělala špatně.

#14

🖤 Využívám ve vztazích manipulaci, pasivně-agresivní komunikaci, výčitky, komunikační styl rodič-dítě. A pak se divím, že se pak můj partner opravdu jako dítě chová. Respektive, že já tak jeho chování vidím.

❤️ Mé druhé manželství je harmonické - dokážu otevřeně a jasně komunikovat své pocity a potřeby a stejně tak respektovat pocity a potřeby mého muže, přestože mohou být od těch mých odlišné. Můj muž se naučil to samé. Jednáme spolu jako zcela rovnocenní partneři.

#15

🖤 Mívám často nevyřčená očekávání od druhých a myslím si, že je ostatní mají sami vytušit a snažit se mi je automaticky naplňovat. Pokud se tak nestane, jsem z toho rozladěná a vyčítám jim to.

❤️ Mívám daleko méně často očekávání od druhých a pokud se nějaká objeví, jasně je komunikuju. Pokud se stane, že komunikace z mé strany selže a očekávání nejsou naplněna, dokážu si po chvíli uvědomit, že je to můj problém, ne těch druhých. A v čem konkrétně ten můj problém spočívá.

#16

🖤 Když mě někdo kritizuje nebo se doslechnu, jak o mně někdo mluvil za mými zády, mám tendenci se okamžitě obhajovat. Následně spřádám manipulační hry, abych dosáhla toho, že budu ve výsledku vítězem já.

❤️ Když mi někdo řekne něco, co mi není po chuti, neberu si to osobně. Uvědomuju si, že mu zrcadlím nějaké jeho téma. Můj problém je až ve chvíli, když mě to vyvede z míry - v tu chvíli si pak udělám sebereflexi a zpracuju si to. Někdy to chce však delší časový odstup, abych toho byla schopná.

#17

🖤 Myslím si, že umím dokonale číst v lidech, a na to konto neustále někoho hodnotím. Myslím si, že lidé jsou nějací. Ráda vidím svět černobíle a snadno ostatní lidi odsoudím.

❤️ Ještě pořád mám k hodnocení druhých tendenci, ale už je to ve srovnání s dřívějškem mnohonásobně lepší. Chápu, že lidé nejsou nějací, ale že se v určitých situacích nějak projevují. To je dáno jejich předchozími zkušenostmi, výchovou, apod. Jsem díky tomu daleko více chápající a respektující. Místo odsouzení často cítím spíše soucit a pochopení.

3) Mentální a duchovní rovina

#18

🖤 V hlavě jsem přes den převážně v budoucnosti. Zaobírám se vším, co by mohlo být (i když to vůbec nemusí nastat), abych na byla dostatečně připravená na všechny možné scénáře. Často také řeším problémy ostatních lidí a dávám nevyžádané rady, aniž by se mě o to někdo prosil.

❤️ Mám čistou hlavu a soustředím se na přítomnost. Neřeším problémy, které nemají řešení nebo je zatím předčasné je řešit. Řeším pouze sebe, problémům ostatních lidí se věnuju až jakmile mě k tomu sami vyzvou. Nevyžádané rady mi ještě pořád občas ulítnou - snažím se si to co nejvíce zvědomovat a pracovat na tom.

#19

🖤 Mám na všechno názor. Pokud má někdo jiný názor opačný, jsem schopná jej hodiny přesvědčovat.

❤️ Nedělám si názor na něco, na co nutně nemusím (co přímo neovlivním nebo je zatím předčasné o tom přemýšlet). Pokud je někdo odlišného mínění, přijímám, že to máme každý jinak a nechávám to být. Pokud jsme však nuceni najít nějaké společné východisko, např. řešení nějakého společného problému, hledám, co máme v dané věci společného, na čem se shodneme. Také přemýšlím nad alternativním řešením, které by bylo win-win pro nás oba.

#20

🖤 Jsem přesvědčená o své takřka neomylnosti. Mám pocit, že všechno vím. A vím to nejlíp.

❤️ Pořád mám velkou míru sebejistoty, ale jsem si daleko víc vědomá svých biasů, heuristik a zkreslení a také daleko víc zapojuju kritické myšlení.

#21

🖤 Potřebuju mít neustále všechno pod kontrolou. Předjímám situace a chování ostatních lidí a snažím je dopředu ovlivnit. Když něco nedopadne podle mých představ nebo to jde špatným směrem, cítím se z toho ve stresu. Pár let nato kvůli tomu podruhé vyhořím.

❤️ Daleko líp přijímám věci tak, jak jsou, dokážu na ně lépe reagovat a lépe se jim přizpůsobovat. Žiju daleko více v přítomném okamžiku. Daleko méně situaci a výsledky hodnotím. Je to tak, jak to je.

#22

🖤 Před spaním mi často v hlavě běží rozhovory a situace z daného dne. Přemítám, co jsem měla udělat nebo říct jinak. A jak asi někdo myslel to, co řekl. Často kvůli tomu nemůžu vůbec usnout.

❤️ Netrpím cyklickým přemítáním o minulosti. Co bylo, bylo, to už nezměním. Díky meditacím jsem se naučila vypnout si hlavu.

#23

🖤 Neustále mluvím o to, co bych chtěla, nic pro to ale ve skutečnosti nedělám. V prokrastinaci bych mohla vyhrát Olympiádu. Mám neustále přeplněnou hlavu vším, co musím udělat, ale jen při pomyšlení na to, že to dělám, mi způsobuje pocit velké tíhy a nevolnosti. Občas mě napadne nějaká dobrá myšlenka, ale nezapíšu si ji, takže zase zmizí.

❤️ Dokážu si funkčně a systematicky jít za svými sny - pracovat s vizí, cíli, úkoly, generovat a neztrácet nápady, téměř neprokrastinovat a dotahovat věci do konce nebo dokud mi to dává smysl. Mám čistou hlavu a při pomyšlení na svůj to-do list cítím energii, nadšení a motivaci.

#24

🖤 Když mluvím o nějaké budoucí činnosti, používám slovo “musím” udělat.

❤️ Když mluvím o nějaké budoucí činnosti, používám slovo “chci” nebo “potřebuju” udělat.

#25

🖤 Jedu multitasking level milion. Upřednostňuju malé rychlé úkoly a operativu, protože z nich mám rychlý dopamin. Velké nebo strategické úkoly obrovsky prokrastinuju a často je vůbec neudělám, nebo až úplně na poslední chvíli.

❤️ Častěji se nacházím v hluboké práci. Když něco dělám, soustředím se na tu jednu věc. Nemám problém věnovat se velkým a strategickým činnostem. Nepodstatné malé úkoly a operativu jsem redukovala na nezbytné minimum.

#26

🖤 Neustále nestíhám, přestože pracuju 12 hodin denně. Neumím říkat ne. Má pocit. že vše udělám sama nejlíp. Taky mi dělá dobře, když za mnou někdo přijde s úkolem, protože si myslí, že jsem na to nejlepší. A že mě ostatní obdivují za to, kolik toho dělám. V diáři nemám na dva měsíce dopředu jediné volné místo. Nedokážu odpočívat - buďto jedu na max nebo spím. Pár let nato kvůli tomu poprvé vyhořím.

❤️ Mám tak akorát práce a tak akorát flexibilní kalendář. Ještě pořád neumím vše pouštět tak, jak bych chtěla - zatím to řeším tím, že si více kontroluju vstupy (dobře si rozmyslím, k čemu se zavážu). Mám jasnou vizi, co chci dělat, a lépe se znám, proto dokážu bez problému odmítnout i lákavé nabídky. Občas už dokážu i něco přenechat ostatním a nedělat vše sama, ale tady mám ještě rezervy. Stejně jako v tom, že mi dělá dobře pocit, když toho dělám hodně.

#27

🖤 Nedokážu oddělit problém a řešení od emocí. Pokud někdo poukáže na problém, se kterým mám nebo bych mohla mít co dočinění, vidím v tom útok na sebe a okamžitě se začnu obhajovat, proč k tomu došlo a kdo jiný za to mohl, místo toho, abychom se bavili o tom, jak to vyřešíme.

❤️ Pokud se vyskytne problém, dokážu oddělit emoce od jeho řešení a bavit se o problému i řešení věcně. Soustředím se na řešení a ne na to, čí co byla nebo nebyla chyba. Dokážu převzít odpovědnost: situace je, jaká je, to už neovlivním - můžu ovlivnit jen to, jak se k ní teď postavím a co s ní udělám.

#28

🖤 Svůj volný čas trávím před televizí nebo koukáním na seriály. Mám doma knihy, ale nečtu je. Mám na disku uložené stovky textů, ale nikdy je neotevřu. Dává mi to falešný pocit, že něco vím, a cítím se nadřazeněji. Přitom je to jen předstírání, protože vím houby.

❤️ Na televizi ani seriály téměř nekoukám. Volný čas trávím čtením a vzděláváním. Mám díky tomu hodně faktických znalostí a dokážu je použít v praxi. Zároveň vím, jak málo toho stále vím, jsem proto pokornější.

#29

🖤 Na prvním místě mám práci.

❤️ Na prvním místě mám své zdraví, pocit svobody a klidnou hlavu.

Tip na follow up

Kromě zamyšlení na čem bych chtěla do budoucna dál zapracovat, jsem si udělala ještě jedno následné cvičení, a to definici několika vlastních metrik nebo klíčových indikátorů, které mi mají ukazovat, jak se mi v rámci mého seberozvoje vede.

Moje indikátory/metriky úspěchu seberozvoje:

Tuhle část cvičení zatím ještě nemám úplně dotaženou, je to jeho první iterace, berte to tedy spíše jako draft nebo inspiraci, jak se s tím dá třeba taky ještě dále pracovat 😉