V předchozích dílech jsme se věnovali tomu, kde najít čas na čtení, jak si vybudovat svůj čtecí návyk, jak zlepšit udržení pozornosti při čtení a jak si udržet čtecí motivaci. No a dnes to bude celé o audioknihách.

Audioknihy jsou jeden z nejlepších vynálezů poslední doby🙏

Jak už patrně vyplynulo z předchozího dílu - když si chci přečíst nějakou knížku, u které mě děsí to, jak je tlustá, nudná, má hnusný font nebo cokoliv jiného, co vyplaší mého "slona" a mám tudíž tendenci její čtení prokrastinovat, seženu si ji jako audioknihu.

Buďto pak čtení a poslech střídám, nebo jedu jen její poslech, s fyzickou verzí knihy však i v takovém případě dál pracuju: jakmile mám doposlouchaný nějaký úsek (obvykle kapitolu), tak si knihu zpětně prolistuju, text znovu proscanuju, udělám si v případě potřeby poznámky, zapíšu si pro sebe úkoly nebo je rovnou udělám, apod.

Fotka 7 na sobě poskládaných knih, které leží na zemi před mou knihovnou - všechny vydalo nakladatelství Audiolibrix.

Tohle kombinování s tištěnou knihou mi pomáhá nestresovat se, že mi při poslechu uteče nějaká důležitá věc. Můžu se tak opravdu plně soustředit jen na samotný poslech s vědomím, že se ke všemu podstatnému později vrátím. A zároveň si pak díky dvojité práci s knížkou ty samotné informace i lépe pamatuju.

Pokud se mi však během poslechu stane, že mi hlavou proběhne nějaká myšlenka nebo nápad, které si potřebuju zapsat, protože je vysoká pravděpodobnost, že už se znovu při procházení tištěné verze knihy neobjeví, pak si obvykle poznámku nadiktuju do telefonu (je to rychlejší než psaní).

Používám k tomu aplikaci Keep od Googlu a SwiftKey klávesnici, kdy na Android telefonech jen stačí otevřít appku, podržet na klávesnici déle tlačítko čárky a automaticky se mi spustí mikrofon - cokoliv tak řeknu, vše se mi rovnou zapíše do Keep.

Často pak k těmto poznámkám ještě dodatečně přidám screenshoty z tištěné verze knihy s elektronickým podtržením konkrétního textu, abych pak měla v případě budoucí potřeby celý kontext myšlenky.

Fotka mě, jak stojím venku na štěrkové cestě. Je zima a vedle cesty je sníh. Podél cesty rostou vysoké keře a traviny. Úplně vzadu se zvedá kopec, na kterém je vidět několik domů z jedné brněnské čtvrti. Mám na sobě čepici, zimní bundu a na uších sluchátka, ve kterých poslouchám audioknížku. Fotka mě zabírá zezadu, jak hledím na ty domy na kopci.

Jinak stejně jako u tištěných knih je i v případě jejich audioverzí klíčové vybudovat si pro jejich poslech návyk - najít si konkrétní dobu nebo spouštěč, při kterém budu knihu pravidelně poslouchat.

Já osobně u audioknih nevydržím jen tak sedět a poslouchat - myšlenky mi pořád někam odbíhají a neudržím pozornost. Proto jejich poslech spojuju s nějakou rutinní činností. Obvykle audioknihy poslouchám při cestování autem nebo MHD, při chůzi, při ranní hygieně v koupelně nebo taky při přesazování kytek, úklidu a jiných manuálních činnostech, kde se nemusím soustředit. Díky poslouchání knih pro mě nejsou takové činnosti ztrátou času (i když jsou určitě i dny, kdy si ráda poslechnu hudbu nebo jsem jen tak v tichu).

V poslední době, kdy máme doma malého sviště a já si s ním chodívám večer brzo lehnout, aby mohl spát kontaktně, využívám tohoto času mimo jiné i k poslechu knih. Je zajímavé, že nedokážu knihy poslouchat, když za bílého dne sedím, ale jakmile si k tomu lehnu do tmy (aktuálně jsou zimní měsíce, takže večer je tma jak v ranci), zvládnu to úplně bez problémů. A musím říct, že je to pro mě zatím nejvíc funkční způsob, protože mě ve tmě absolutně nic nerozptyluje, nemám nic jiného na práci, na spánek je ještě brzo a já jsem tak maximálně soustředěná.

Pokud vám poslech audioknih ze začátku nepůjde a nebudete se moct soustředit, nezoufejte. Vše je jen o zvyku. Mně to taky ze začátku nešlo. Prostě nepřestávejte trénovat a výsledky uvidíte velmi brzy. Zkoušejte experimentovat s tím, kde a případně při čem se vám daří na poslech nejlépe soustředit, a časem, až to budete mít zmáklé, můžete začít přidávat další místa či činnosti a postupně si i zrychlovat poslech.

Fotka mě, jak se usmívám do sluníčka. Mám zavřené oči a na uších sluchátka s audioknihou.

Jo, to je také velkou výhodou audioknih - jejich poslech můžu zrychlit na rychlost, v jaké bych normálně četla tištěnou knihu.

I v tomto případě se dá mozek postupem času dobře vytrénovat, a tak když je knížka čtená pomalu nebo má hodně rozvláčný obsah (například životopisy), bez problémů poslouchám knihy rychlostí 1,5x, někdy i více. Vzhledem k tomu, že se pak obvykle vracím i té tištěné formě, nemám s rychlostí, s jakou informace z audioknihy přijímám, žádný problém.

A kdo jste mě už někdy slyšel mluvit, tak asi tušíte, že jedu v hlavě v trochu jiné rychlosti než běžný člověk 😀

Fotka mě v jedné Olomoucké restauraci, sedím u stolu a mám zrovna otevřenou knížku. Usmívám se.

Tak takhle to dělám já :)

Není v tom nic zvláštního ani magického. Nepoužívám žádné rychločtení, ani jiné speciální druhy čtení či zkratek. Je to jen o několika návycích a hacích, které poctivě dodržuju.

I proto jsem sem místo fancy Pinterestových obrázků dala tolik mých fotek s knihami - aby bylo vidět, že se přečtené knihy nedějí samy od sebe. Že pokud chcete číst víc, znamená to, že se čtení stane běžnou součástí vašeho života. Že se z vás zkrátka stane knihoman 🙂

Tak. Teď víte, jak se dá přečíst 52 knih za rok. Nebo víc. Nebo míň. To je jedno. Nejde o číslo - jde o lásku ke knihám a k vědění. Tak vám moc přeju, ať vás to baví. A ať to děláte především proto, že vás to baví. A ať vás to baví čím dál víc!

Díky!