Z předchozích dílů už víte, kde najít čas na čtení, jak si vybudovat svůj čtecí návyk a jak zlepšit udržení pozornosti při čtení.
To však samo o sobě nestačí k tomu, abychom si udrželi motivaci ve čtení vytrvat. Jak si udržuju motivaci já? Tohle jsou moje hacky:
Jak si udržuju čtecí motivaci
První z mých hacků je úplně triviální, ale taky sem patří. Používám záložku. Díky ní je už z dálky vidět, jak jsem s knihou daleko. Baví mě dát ji po každém čtení zase zpět do knihy a kouknout se zboku, jaký kus knihy jsem zase ukrojila. Dělám to úplně vždycky. Je to takový můj rituál na konci každého čtení.
Dále dělám to, že mám rozečtené knihy neustále na očích. Jsou někde na viditelném místě, kde kolem nich pořád chodím. Takhle na mě pořád volají a připomínají se mi: “Hej, ty, co takhle si mě zase kus přečíst?”.
Zároveň mám tyto knihy umístěny co nejblíž mým čtecím místům - denní knížky u čtecího křesla a gauče, večerní knížku na nočním stolku, a to tak, aby byly jednoduše dosažitelné. Potřebuju dosáhnout toho, že pro mě musí být maximálně snadné si jen tak sednout a sáhnout po knize.
Kdybych je měla někde v šuplíku nebo bych si pro ně musela chodit do knihovny, zvyšuju tím pravděpodobnost, že čtení odložím, protože někdy i tento jeden krok navíc dokáže rozhodnout o tom, že se tím moje vůle vyčerpá a rozhodne se stagnovat.
Knihy, které si chci v daném roce přečíst, mám vyskládané ve speciální přihrádce u pracovního stolu, kde na ně odevšad pořád vidím. Miluju na ně koukat a představovat si, co všechno božího se díky nim letos dozvím 🙂
A nejlepší na tom je, že to není fixní seznam - kdykoliv u nějaké knížky přestanu mít pocit, že si ji chci co nejdřív přečíst, putuje zpět do knihovny a je nahrazena nějakou, která mě láká víc. Tím z nich nevzniká břímě, které “musím” přečíst, ale pořád si tím udržuju to těšení se a chuť se do nich pustit.
V knihovně mám speciální poličky pro knihy, které jsem už přečetla. Když vidím, jak tam postupně další a další knihy přibývají, moje hotová práce se tím zhmotňuje.
Když totiž stejně jako já pracujete zejména s lidmi (školíte, pracujete s týmy, mentorujete, apod.), výsledky své práce často nevidíte. Respektive nevidíte je hned a i pak jsou takové nehmatatelné. Kdežto dočtená knížka je zhmotněním dokončené práce. Když tedy můžu skutečně vidět výsledek své práce v podobě polic plných přečtených knih, dělá mi to radost a strašně mě to nakopává.
V knihovně mám speciální poličky i pro knihy, na které se patrně v blízké době (do roka) vůbec nedostane. Dává to mé hlavě klid. Nejde pak totiž o prokrastinaci těchto knížek, ale o vědomé rozhodnutí, že tyto knihy zatím číst nebudu.
Nemám pak tendenci fňukat, že mám plnou knihovnu knih, které nečtu. Kupuju si opravdu hodně knih. Ráda je sbírám a lovím vzácné kousky, které už nejsou k dostání. A takhle mám zkrátka část knihovny vymezenou pro knížky, u kterých už není statisticky možné, abych je letos přečetla. Mají ale šanci, že budou zařazené do výběru třeba hned příští rok. Takže žádný špatný pocit. Vím, že se na ně prostě jednou dostane. Jen ne hned.
Mám v knihovně i speciální sekci pauznutých knih. To jsou takové, jejichž čtení mě v daný okamžik nebavilo až tak moc, že mě vyloženě kopaly už jen když jsem se na ně podívala a ani čtení po jedné straně denně v daný okamžik nepomáhalo nebo fakt nedávalo smysl. Často mi z nich chybí třeba jen poslední třetina, ale prostě nejsem schopná je dokončit. Zatím.
Tak poslušně čekají v této poličce na své dočtení. Obvykle se hecnu vždy na konci roku a snažím se jich během prosince co nejvíc dočíst. Motivuje mě to, že nový rok začínám s čistým listem a zároveň si tím celkem lacino výměnou za pár dočtených stran navýším počet dalších přečtených knih v daném roce 🙂
Jinak mám doma ještě jednu knihovnu, kde mají knihy také svůj systém, ale o tom zase někdy příště...
Poslední záležitost, která mi pomáhá udržovat čtecí motivaci, je moje databáze knih, kterou si vedu v aplikaci Notion. V ní mám označené knihy:
- které jsou přečtené (podle roku)
- které aktuálně čtu
- které jsou pauznuté
- které chci přečíst v daném roce
- které mám doma, ale zatím je číst nebudu
- které mi v minulosti někdo doporučil, ale zatím jsem je ještě nekoupila - tyto mám pak rozdělené na tři hrubé kategorie “To buy now”, “To buy next” a “To buy later”
Do této databáze, která aktuálně čítá 730 knih (z toho 543 nepřečtených), si píšu poznámky, kdo všechno mi je doporučil. Čím víc nebo relevantnějších má kniha doporučení, tím je větší šance, že si ji přečtu. Nedržím to striktně - někdy na mě nějaká knížka prostě “zavolá” nebo si ji potřebuju přečíst, protože zrovna studuju nějaké konkrétní téma, ale bude to vycházet tak 2:1.
Výhoda Notion je, že si můžu nad knížkami dělat různé pohledy: podle roku, kdy jsem je přečetla, podle statusu, podle tématu knížky, podle pořadí v “nákupním seznamu”, atd. Je to jednoduché na práci i na údržbu.
Ale upozorňuju, že jsem ujetá na tabulky a strašně mě baví s nimi pracovat, takže mě udržování databáze motivuje - má to na mě podobný efekt jako ty delegované poličky v knihovně, jen to mám v elektronické verzi (plus jsou zde další benefity, ale o tom třeba zas někdy příště). Věřím však, že ne každý to tak bude mít 😀
Dočtu vždy i blbé knížky
Tohle není tip, tohle je můj psychický problém. Vlastně je to zcela proti obvyklým radám lidí, kteří toho hodně přečtou. Ti vždycky říkají: “Když narazíš na blbou knížku, dál ji už nečti, je to ztráta času, jen tě to zpomaluje a vyhneš se tak prokrastinaci”.
No, ne tak mladá paní Jadavan. Ta prostě knížku dočíst musí, protože co když tam dál bude něco zajímavého, co by jí uniklo? Jo, tohle je moje osobní FOMO. Vypněte mi sítě, zakažte mi chodit na večírky, ale hlavně mě nenuťte nedokončit nějakou knihu 😀
Na druhou stranu, nejsou jen knihy blbé. Jsou i knihy velmi moudré, jen zatraceně nudné. Ale i ty stojí za to si přečíst!
Takže v případě, že se s nějakým takovým pro mě náročnějším kusem potkám, snížím si prostě počet čtených stran (místo obvyklých 10 jsou to třeba jen 3 strany), nebo kouknu, jestli neexistuje i v audioverzi. A když už to čtení fakt nejde, putuje na seznam pauznutých knížek a čeká na můj přemotivovaný konec roku.
A jinak tohle je jeden z důvodů, proč mívám těch knížek rozečtených víc. Když narazím a nudnou knížku, dám si své “povinné” tři strany a pak se odměním dalšími deseti stranami z jiné, pro mě mnohem zábavnější knihy.
Příště už nás čeká poslední díl této mé knihomolské zpovědi. Ten bude věnovaný mým hackům ohledně poslechu audioknih.
