V předchozích dvou dílech jsme se bavili o tom, kde a proč si najít čas na čtení a jak si vybudovat a podpořit svůj čtecí návyk.
“No to je všechno hezký, ale já neudržím pozornost!”
Jo, já ji dřív taky neudržela, to je normálka. Vlastně je zvláštní, že od netrénovaného mozku zblblého z věčného scrollování očekáváme, že dokáže jen tak mírnix týrnix přepnout do tak náročného kognitivního výkonu jako je dlouhé udržení pozornosti při čtení. Je to jako byste po netrénovaném běžci chtěli, aby uběhl maraton, a čekali, že to půjde samo jenom proto, že jste se tak ze dne na den rozhodli.
Z gauče je náročné uběhnout i jeden kilometr. Pro někoho bude náročná i rychlá chůze. Každý máme své startovací podmínky jinde, proto nemá absolutně žádný smysl se s kýmkoliv srovnávat. (Tady znovu zmíním svého muže, který přečte na jedno posezení 50 stran, ani nemrkne. Přivádí mě tím k šílenství. Tím spíš, že knihy jako takové prakticky téměř nečte... Takové mrhání talentem!🙂).
Takže kašlat na výmluvy, hlavní je začít! Čím dřív začnete, tím dřív budete dávat celé knihy na posezení. Jen si představte, kolik skvělých knih si takhle jednou přečtete!
Berte čtení stejně jako jakýkoliv jiný trénink. Představte si váš mozek stejně jako sval, který trénujete v posilovně. Nejdřív začnete na malých vahách a až pro vás začnou být snadné, teprve si přidáváte na závaží. Trénování pozornosti funguje úplně stejně. Začnete tou VAŠÍ malou váhou - kapitolou, stránkou, odstavcem, řádkem... Až jakmile začnete mít po čase chuť číst dál a bude to pro vás snadné, přidejte si na délce.
To samé platí i obráceně - pokud jste si jako úvodní “váhu” dali pět stran, ale už u třetí nevíte, o čem jste před chvílí četli, interval si zkraťte na délku, po kterou vždy stoprocentně pozornost udržíte, a tu berte jako vaši startovní.
Myslete také na to, že ne každý den je super sluníčkový - někdy se blbě vyspíte a jste unavení, máte starosti nebo se prostě necítíte dobře a pozornost nedokážete udržet ani v případě vaší běžné denní dávky čtení. Já v takovém případě číst přestávám. Nelámu to přes koleno. Jakmile už u páté stránky z deseti musím nějaký odstavec číst opakovaně, protože si nepamatuju, o čem byl, jakmile mi hlava odbíhá pryč k nějakým myšlenkám nebo mě čtení fakt nebaví, tak s ním končím.
Občas pomůže zapsat si na papír nebo do diáře vše, co mi při čtení letí hlavou: nápady, úkoly, připomínky, apod. - ať už to souvisí s danou knihou nebo si třeba vzpomenu, že musím odpovědět na nějaký email. Tím, že si tyhle “rušiče” zapíšu, vyhodím je z hlavy a myšlenky se zklidní. Mozek ví, že už na to nemusí myslet - je to někde bezpečně zapsáno a dostanu se k tomu později. Jsem tak zase schopná koncentrovat se dál na čtení.
Pokud se mi ani tak nedaří hlavu zklidnit, tak knížku odkládám. Nejprve si zkusím dát malou přestávku - jdu se vydýchat na balkón, pověsit prádlo nebo si dám něco na zub, prostě dám své soustředěné pozornosti pár minut odpočinout. Pak se řídím tím, jestli znovu získám chuť dál číst nebo ne.
Občas mi pomáhá i to, že v jednom čtecím bloku přečtu pár stran z jedné knihy a když mi upadá pozornost, knihu zavřu a začtu se do jiné z těch, které mám zrovna rozečtené.
Platí však, že pokud už dál chuť číst nemám, nikdy to nelámu! Způsobila bych tím pouze to, že si můj mozek po čase spojí čtení s nepříjemným prožitkem, a můžu si být jistá, že mi bude časem zle už jen při pouhém pohledu na knížku.
Co mi dál pomáhá v udržení koncentrace při čtení a hlavně rychlého nastartování hluboké pozornosti, je mít stálé místo určené pro čtení.
Tohle mi funguje i obecně: naučit své tělo, co se kde dělá. U jídelního stolu se jí, ale nepracuje. U pracovního stolu se pracuje, ale nezevlí. Na gauči se zevlí, ale nespí. V posteli se spí, ale nekouká se na seriály. Pomáhá to lepšímu vychutnání jídla, jednoduššímu vplutí do stavu flow, rychlejšímu usínání, atd. Zkuste to! Chce to jen chvíli vytrvat, než si tělo vycvičíte, ale pak vám to bude fungovat naprosto spolehlivě!
No a stejně tak mám místa, kde si jen čtu. U nás doma je to žluté čtecí křeslo, jedno konkrétní místo na gauči (jinde pak sedím, když chci zevlit) a poslední měsíce dočasně i polštář na zemi, na kterém sedím, když houpu malého během jeho denního spánku v Hojdavaku.
Když čtu v posteli, držím rozlišení signálu pro čtení a spaní alespoň v rozdílné poloze těla: u čtení mám vždy konkrétní posed s podložením zad a noh polštářem a peřinou - nikdy u čtení neležím s hlavou na polštáři přikrytá peřinou, protože tohle je pro tělo signál pro spánek, nikoliv pro čtení.
No a pak jsou dny, kdy potřebuju změnu. Prostě vybočit ze zajetého stereotypu. Poznám to podle toho, že se podívám na knížku nebo na své křeslo a uvnitř mě to “kopne”. Nebo prostě jen necítím tu touhu číst. Tělo v tu chvíli potřebuje změnu. Nějaký nový impulz. Pak je na místě popadnout knížku, vyrazit ven a udělat si to hezké.
Sednout si na sluníčko do parku, dát si v kavárně teplý nápoj nebo mňamku v místním bistru. Dřív jsem si s láskou dávala na zahrádce ke knize cuba libre nebo aperol. To se pak četlo! 😀
No a pak poslední tip pro udržení pozornosti, který občas používám, když mám kolem sebe hodně rušivých vjemů, a to je ukazování prstem na to, co čtu, případně používání záložky pro “podtržení” čteného textu a skrytí toho pod ním. Pomáhám tím mozku soustředit se jen na to, co jej má zrovna zajímat, a nevyčerpávat ho tím, že by si musel šum odstraňovat sám.
Tím byste teoreticky měli vydržet číst déle. Ale asi to chce taky vydržet a získat skill, protože mě osobně třeba to konstantní posouvání záložky po knížce ruší. Posouvání prstem mi tak vyhovuje víc. Věřím ale, že když si to člověk dostatečně zautomatizuje a nemusí na to vůbec myslet, už tu záložku ani nevnímá a valí.
Udržet si soustředění ale není vše. Je potřeba udržet si také motivaci ke čtení. O tom, co pomáhá mně, vám povím zase příště!
