V prvním díle této série “Jak přečíst 52 knih za rok” jsem psala o tom, kde najít čas na čtení a proč je z hlediska motivace důležité mít vlastní čtecí proč. Dnes s vámi nasdílím další hacky, které mi fungují - tentokrát se budou věnovat vybudování a udržení čtecího návyku.
Jdeme na to!
Udržuju si čtecí návyk
Většinou když někomu na otázku “Jak jsi dokázala přečíst tolik knih?” odpovím, že prostě čtu třikrát denně po deseti stranách, koukají na mě dost nedůvěřivě. Čekají, že je za tím větší magie než pouhá konzistentnost. A tak to ve své hlavě rovnou zamítnou s tím, že jim patrně to tajemství nechci prozradit nebo že jsem zkrátka vrozený talent.
Tak ne, mí drazí. Je to vážně takhle jednoduché. Číst každý den aspoň chvíli. A pokud jste na tom s udržením pozornosti stejně jako já, tak i vícekrát za den po menších částech. To je celá magie.
Jak tedy na to?
Stejně jako u jiných činností i u čtení platí, že trénink dělá šampióny. Pokud váš mozek funguje standardním způsobem (ne jako ten můj), díky pravidelnému čtení pro vás bude stále jednodušší udržet pozornost vždy o něco déle. Zároveň pro vás půjde o automatickou činnost jako je třeba čištění zubů. Nebude to něco, nad čím budete přemýšlet, jestli se vám chce nebo nechce, prostě sáhnete po knize úplně automaticky.
Návyk je ale potřeba nejprve vybudovat.
Najděte si konkrétní čas, u kterého je vysoká pravděpodobnost, že budete moct vzít knihu aspoň na malou chvíli do ruky. Tenhle čas si klidně vyblokujte v kalendáři. Já tak třeba mívala v pracovním kalendáři vymezenou půl hodinu po obědě, aby mi tam nikdo nemohl nacpat meetingy a já měla garantovaný prostor pro profesní seberozvoj.
Pokud není možné nastavit si konkrétní čas, najděte si místo toho nějaký pravidelný čtecí spouštěč. Může to být například probuzení, dojezení oběda, usnutí dítěte, uvaření kafe, sednutí do MHD, ulehnutí do postele apod.
Pak v tuto dobu aspoň chvíli čtěte. Nezáleží na tom, jak dlouho - já klidně v danou dobu přečtu jen jednu stránku. I kdyby to měl být jen jeden odstavec, bude to stačit - nejde o množství, ale o to, vybudovat a udržet v čtení pravidelnost. Někdy se člověku prostě nechce nebo není čas, proto si pro tyto případy potřebujete stanovit svou minimální hranici, díky které návyk dodržíte, přestože v daný den nejsou zrovna nejvhodnější podmínky.
Zkuste si pro začátek nastavit aspoň jeden odstavec - ten dokážete přečíst vždycky! Ale je důležité, abyste měli tuto minimální hranici stanovenou předem, jinak hrozí, že když vás situace zastihne nepřipravené, budete mít tendenci čtení úplně vyprokrastinovat.
Když fakt musíte z nějakého zásadního důvodu vynechat, snažte se ke čtení vrátit zase hned další den - vynecháním více dní po sobě hrozí, že o svůj pracně vybudovaný návyk přijdete. Potřebujete prostě do ohně pořád přikládat, aby hezky hořel - jakmile vynecháte více polínek po sobě, oheň vám začne vyhasínat.
Tady možná upozorním na jednu chybu, kterou jsem dřív dělala, a to tu, že jsem si slibovala, že když dnes vynechám, zítra to doženu. To znamená: dnes nepřečtu nic a zítra dám dvojnásobek.
Takhle...někomu to možná funguje, ale pro mě to byl jasný pokyn pro mého “slona”, aby druhý den ještě víc prokrastinoval, protože logicky: pokud se mi jeden den nechtěla číst stránka, těžko se mi druhý den budou chtít číst dvě. Tak bacha na to - často propadneme dojmu, že zítřek bude v něčem jiný, ale obvykle to bývá jen klam naší vize “dokonalého zítřka” (nebo spíš vize našeho dokonalejšího zítřejšího já 🙂).
Prostě když se vám příště stane, že vynecháte, další den normálně pokračujte dál v běžné dávce. Jde o to si to užít, ne se trestat za vynechaný den nebo z toho dělat nějaký výkonnostní závod 😉
Kromě minimální hranice pro krizové dny je pak super mít nastavená očekávání, kolik pro vás zhruba bude obvyklá velikost dávky čtení v běžných dnech. Já obvykle přečtu v jednom čtecím bloku jednu kapitolu nebo 10-20 stran s ohledem na velikost stránky, použitý font, čtivost a hutnost informací (pro dny, kdy se mi fakt číst nechce nebo není čas, mám pak minimální hranici jednu stranu).
Myslete jen na to, abyste svá očekávání na začátku nestanovovali příliš ambiciózně - pár dní se možná hecnete a vydržíte číst 100 stran denně, ale dřív nebo později se vaše vůle vyčerpá a začnete čtení prokrastinovat. Co prokrastinovat, začnete mít k němu doslova odpor. A to nechceme!
Nastavte si tedy nejprve očekávání v takovém rozsahu, kdy je to pro vás fakt snadné a tím pádem dlouhodobě udržitelné. Víc přece můžete přečíst vždycky, když vás nějaká knížka jo chytne, ale podstatou je, abyste ze sebe neměli špatný pocit, když se vám tak moc chtít nebude.
Tak. Řekněme, že byste takto začali s jednou stranou. Jakmile se pro vás po čase stane délka jedné strany dostatečně zautomatizovaná a snadná, tzn. nemusíte se do ní nutit a dokážete u ní zároveň držet plnou pozornost, můžete zkusit interval prodloužit třeba na dvě strany nebo víc.
A pak si to stačí spočítat... Pokud mají knihy průměrně řekněme 210 stran a vy budete časem číst třeba 3x denně po deseti stranách, máte takovou knížku přečtenou za týden. A ejhle, rok má 52 týdnů, takže 52 knih za rok fakt není problém. Hm? Ještě pořád vám to zní jako Sci-fi? 😉
Kde je psáno, že musím číst jen jednu knihu?
Budování čtecího návyku pomáhá nebo naopak nepomáhá ještě jedna zásadní věc, a to JAKOU KNIHU čteme a v JAKÝ ČAS.
Dřív se mi stávalo, že jsem se u jedné knížky klidně skoro nemohla dočkat, až bude další čtecí okno, zatímco u druhé jsem se pořád ve čtení zasekávala, protože na ni prostě nebyla nálada nebo energie, nebo byla prostě strašně nudnaaa. Takovou knihu jsem tak klidně přerušovaně četla mnoho měsíců a čtecí návyk mi průběžně upadal.
Z toho důvodu jsem začala praktikovat jednoduchou věc: mám vždycky rozečtených víc knížek najednou. Obvykle něco kolem čtyř, ale vám může sedět jiný počet.
Přišla jsem totiž na to, že je každá knížka vhodná pro jinou náladu i různou úroveň energie:
Ráno, kdy je má hlava nejvíc odpočinutá a převládá analytické myšlení, čtu obvykle kognitivně náročnější knížky (vědecké, odborné, nudné,...)
V druhé půlce dne čtu spíše méně náročné seberozvojové knihy a životopisy.
Večer se mi kupodivu nejvíc osvědčily ne knihy zcela klidné a “vypínací” (u těch jsem často usínala a nechtělo se mi je večer číst), ale naopak knihy, které mě nějak motivují.
Na každé večerní čtení se tak i při menší únavě nesmírně těším! A klidně si během toho i rovnou plním nějaké myšlenkové úkoly, pokud jsou taková cvičení v knize obsažená, protože večer mám krásně funkční kreativní myšlení, chrlím ze sebe nápady, mám daleko víc otevřenou hlavu a dovolím si víc snít.
Překvapivě to u mě nemá negativní dopad na schopnost následně bez problémů usnout. Je to vlastně spíš naopak - usínám díky tomu se zcela vyčištěnou hlavou, nabitá pozitivní energií a nemůžu se už dočkat druhého dne, až začnu ty věci uvádět do praxe. I ráno se mi tak vstává o poznání lépe.
Věřím, že to možná nebude pro každého, ale stojí to za vyzkoušení!
Při výběru knížek se snažím co nejvíce (ne však striktně) držet co největší rovnováhu mezi knihami, které rozvíjí mou mysl, ducha, tělo a emoce. Také mezi knihami, které mi pomáhají získat faktické informace, které mě nakopávají k akci nebo které naopak vedou k zamyšlení a k vnitřnímu zklidnění. Kombinuju témata profesní i osobní.
Tato pestrost způsobuje to, že ať už mám náladu nebo energii na jakékoliv úrovni, vždy mám po ruce knížku, která na daný kontext dobře sedne a nemám tak tendenci čtení prokrastinovat.
Často dostávám otázku: “To jako přečteš každý týden jednu knížku?”. Tak právě že ne. Jsou knihy, které čtu i několik měsíců, protože jsou hodně tlusté nebo hodně náročné. Ale právě tím, že je prokládám i kratšími a jednoduššími kusy, vyvolává to dojem, že dávám knihu týdně (zejména na mém Instagramu, kam vždy hned po přečtení sdílím ve stories své první dojmy z knížek), jde však jen o klam způsobený regresí k průměru.
Možná ještě zmíním, že čtu především v češtině. Ne že bych anglicky neuměla, ale čtení v tomto jazyce se mi díky létům v korporátu natolik zprotivilo, že se mi do něj zatím ještě pořád nechce. Občas něco v cizím jazyce dám, ale je to spíše výjimka. Když už, poslechnu si anglickou knihu raději v audioverzi. A do doby, než se mi chuť vrátí, věřím v to, že se nejlepší knihy stejně dřív nebo později dočkají českého překladu 🙂
No a ještě na závěr pro úplnost: nečtu krásnou literaturu. Jakože fakt vůbec. Pouze odborné a populárně naučné knížky. Já osobně beletrii vnímám jako ztrátu času - je zde obvykle příliš mnoho slov na jednu pointu. Na hraně už je pro mě to, že si přečtu příběh nějaké firmy nebo známé osobnosti - často při dlouhých opisech toho, kdo co řekl a jak kdo vypadal, trpím i tak 😀 Stejně tak mi moc nesedí, když jsou ilustrační “příběhy” v seberozvojových knihách příliš rozvláčné nebo jsou tam vyloženě nadbytečné.
Ale je to vždycky na dlouhou debatu, proč to tak mám a proč bych to tak mít neměla 🙂 Tak bych to uzavřela tím, že to máme každý jinak. A je to tak úplně v pořádku. Ať si každý čte, co ho baví, a sám si vybere, čemu chce věnovat svou pozornost.
O držení pozornosti při čtení si konec konců něco povíme zase příště!
