Patrně už jste metaforu ostření pily, případně broušení sekery někde slyšeli. Kdyby ne, přikládám krátkou povídku, která vám ji uvede:

(ať nevymýšlím už asi stou verzi této povídky, dovolím si použít formulaci od Davida Grubera)

Šel moudrý dědeček lesem a vidí upachtěného dřevorubce, jak nervózně pižlá tupou pilou statný smrk. Zeptal se ho: „Co to děláte, pane?“ „Kácím. Už čtvrtou hodinu sekám a řežu tento jeden velký strom. A jsem už hodně unavený. A stále více naštvaný.“

„Ale vždyť máte úplně tupou pilu i sekeru,“ všiml si dědeček. „Proč si je nenaostříte?“

„Na takové hlouposti nemám čas! Nezdržujte mě s tím. Nevidíte, že musím kácet?“

*****

Když fičíme v práci i doma takřka bez zastavení, snadno se stane, že nás množství úkolů zavalí jako koš smradlavých fusek. Přepínáme do reaktivního módu, upozaďujeme věci, které nám dělají radost, nestíháme dobíjet energii, pořád něco musíme

Zkracujeme dech.

Pokud o něj nechceme přijít úplně, měl by být povinnou součástí každého systému osobní produktivity pravidelný prostor pro naostření pily. Zastavit. Vyskočit z toho bordelu ven, najít si klidný koutek a pozorně si tu spoušť s odstupem prohlédnout.

A klidně si dát na čas.

Kam se jdu? Proč tam jdu? Kolik z toho, co dělám, mě fakt někam posouvá? Co je důležité? Kde zbytečně plýtvám časem? Čemu je potřeba říct ne? Jak si můžu věci zjednodušit?

A otázka za zlatého bludišťáka: Mám z toho, co dělám, ještě vůbec radost?

No. Od září, co je prcek na světě, jsem dělala jen to úplně nejnutnější. Devět měsíců více či méně řízeného sprintu. V jednu chvíli už jsem ale začínala mít pocit, jako by na mě snad někdo ty smradlavé fusakle metal kulometem a já už se v nich pravidelně brodila až po pás.

A tak si říkám: “Nestíháš? …tak to už je fakt potřeba ZASTAVIT!”

Jak jsem na to šla

Správně mě nakoplo nedávné přečtení knížky “Zaměřte svou pozornost” (Michael Hyatt), která, stejně jako můj oblíbený Esencialismus, říká, že: “Produktivita neznamená udělat víc věcí. Produktivita znamená udělat ty správné věci.” (a já bych ještě doplnila: “za poloviční dobu”).

A tak jsem si v květnu udělala ostřící 2 týdny:

Stojí to trochu časové investice, ale vrátí se to.

Prakticky téměř okamžitě.

Teď už stačí přidat si do kalendáře nějaká ta průběžná a pravidelná minibroušení a je to. Fusky pod kontrolou.

Jinak pokud byste se chtěli nechat knihou “Zaměřte svou pozornost” také inspirovat, kupte si ji rovnou u nakladatele TADY. Pokud při nákupu zadáte kód “agilefluencer”, já z toho budu mít dobrý pocit a vy na ni budete mít 20% slevu 🙂