👍 Proč si ji přečíst: U téhle knížky těžko určit cílovku. Jak byla Mansonova první knížka Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le prakticky psychoterapií na úrovni jedince, tahle kniha je psychoterapií na úrovni společnosti. Autor si v ní bere na paškál naši věčnou nespokojenost a honbu za štěstím, které se nám ale stejně nepodaří nikdy dosáhnout zcela podle našich představ, protože naše moderní společností zhýčkané představy o štěstí a o naději jsou jen nereálnou iluzí. Z knihy se dozvíme o boji mezi naším emočním a racionálním mozkem a přes subjektivní vnímání pocitu štěstí, naději a náboženství se dostaneme až k děsivé a nevyhnutelné budoucnosti lidstva. Pokud s vámi téma rozmazlené společnosti rezonuje, nebo i vy sami pociťujete věčnou nespokojenost, přestože vám teoreticky nic zásadního nechybí, knížka vám může pomoci přemýšlet nad původci těchto pocitů více do hloubky.
❤️ Co mi dala: Kniha mě vedla k mnoha zamyšlením. Nad sebou i nad společností. Líbila se mi podrobnost informací a hloubka zpracování tématu štěstí a naděje. Dozvěděla jsem se mnoho nových faktických informací o našem fungování mozku a získala na téma nové úhly pohledu. Mně osobně není autorovo lehce skeptické až nihilistické nazírání na svět úplně blízké, nemám pocit, že by schopnost vidět svět bez růžových brýlí přinášela do života víc hodnoty než přirozeně pozitivní přístup (za mě je potřeba obojí). Nicméně za ten jiný úhel pohledu jsem byla ráda, obohatilo mě to.
⭐ 3 z 5: Na to, jak je knížka dlouhá a řeší téma hodně do hloubky, měla za mě trošku slaběji zpracované vyústění - celou dobu si myslíte, že rozumíte, o čem kniha je, a jakmile na konci autor dojde k pointě, zjistíte, že byla celá o něčem trochu jiném, ale celé to tak nějak trochu vyšumí. Skoro bych řekla, že knížka není pro slabší povahy, může působit hodně temně. Svou skladbou a laděním mi připomínala pokus o druhý (a o trochu méně povedený) Homo Deus. Je opravdu jiná než autorova první kniha. Méně bombastická a líbivá, ale nakonec s velmi hlubokým a silným poselstvím. Jen to zpracování autorových myšlenek působí trochu, což knize ubírá na lesku.
