*Tento kousek ještě na svou plnou recenzi čeká. Zatím k vám letí alespoň mé první dojmy ihned po přečtení:
Na rozdíl od knihy Čeho před smrtí nejvíc litujeme mi tato přišla daleko víc autentická a real.
Laskavé vyprávění o každotýdenních setkáních s milovaným profesorem umírajícím na ALS s sebou nese nejen rovinu vypořádávání se se smrtí, ať už na mentální či duchovní úrovni, ale také postupné přijímání vlastního selhávajícího těla a nevyhnutelnou zvyšující se závislost na péči druhých lidí.
Poměrně útlá kniha, psaná bez zbytečného patosu a přehánění. Prostě jen tak, jak to je.
Je těžko sehnatelná (audio to kdyžtak jistí), stojí však za přečtení či poslech. Návrat k důležitým podstatám života (a smrti), zaručený 🙂
