*Tento kousek ještě na svou plnou recenzi čeká. Zatím k vám letí alespoň mé první dojmy ihned po přečtení:

Přečetla jsem ji jedním dechem. Jeden dlouhý večer a bylo vymalováno.

Snad proto, že je tak tenká. Snad proto, že jsem nedokázala z těch příběhů vyskočit.

Ale nejspíš proto, že kdybych přestala, už bych možná znovu naskočit nedokázala. Protože co si budem - knížka o tom, jak jsou děti týrány, zneužívány či jinak vážně poznamenávány svými rodiči, aby je následně "zachránil" systém, kde se k nim často chovají podobně hnusně - na to musí být nálada.

Já ji původně číst nezamýšlela. Dostala jsem ji vloni od manžela se spoustou dalších knížek a hodlala jsem její čtení odložit na neurčito. Bála jsem se, že ji probrečím, že mi bude svírat srdce, že ji zkrátka nedám.

A pak u nás doma přišly dny prckovy zvýšené horečky. Nic vážného, běžné nachlazení, ale syn je ke mně v takové dny doslova přicuclý a nesmím se vzdálit ani na milimetr. Po pátém dni už se začalo moje přestimulování a minimum spánku projevovat i na psychice a potřebovala jsem někde z mateřského nitra vykutat ještě trochu soucitu a láskyplného pochopení jeho potřeb (místo abych na něj byla hnusná).

Bude to znít hrozně, ale přesně v tu chvíli jsem sáhla po této knize.

A tak vám dojde, že jakkoliv se někdy bojíte, čím vším se na svém dítěti podepíšete, pořád patříte mezi absolutní TOP rodiče. Už jenom tím, že své dítě opravdově, bezpodmínečně a zdravě milujete. Že se s vámi cítí v bezpečí. Že vám důvěřuje a vy tu důvěru nezklamete.

Bože. Kéž by všechny děti měly takové milující rodiče! Přála bych si to možná víc než cokoliv na světě!

Long story short, u knížky jsem překvapivě nebrečela. Autorův styl vyprávění je syrový a rád šokuje, ale nesnaží se vás ždímat z emocí, což jsem ocenila. Myslím, že otázku systémové péče o děti, které si, co se rodiny týče, vytáhli Černého Petra, otevřel zdařilým způsobem a našel rovnováhu mezi zapojením hlavy i emocí.

Kéž se kniha dostane k co nejvíce lidem, kteří si tuto problematiku vezmou za svou a umožní v ní mnohem větší pokroky. A kéž se najde pořád dostatek dobrých duší, které dají těmto dětem to nejdůležitější - lásku a vlídný, chápající domov.

A kéž si ji taky přečte víc rodičů, kteří tak mohou docenit vztah, který se svým dítětem mají, nebo ho zavčasu opravit. A víc lidí obecně - abychom dokázali mnohem lépe chápat, proč se některé děti (a následně i odrostlí dospěláci) chovají, jak se chovají, a dokázat jim pomoct, nebo je minimálně aspoň nesoudit…

Silná kniha!