*Tento kousek ještě na svou plnou recenzi čeká. Zatím k vám letí alespoň mé první dojmy ihned po přečtení:
Kniha na každý noční stolek!
Ne proto, že by nutně sedla úplně všem, ale tuším, že každý občas potřebuje slyšet to, co je v ní napsáno. A ideálně si to i často připomínat: "Nepotřebuješ se změnit."
Laskavá knížka o tom, jak se naučit mít rád sám sebe. Jak se přijmout se vším, co ke mně teď patří. A nesnažit se za každou cenu neustále pracovat na svém zlepšení.
Ale pozor! Takhle kniha není žádný pozitivistický fake. Jde na to plně terapeuticky přes zvědomování nevědomých myšlenek, vzorců, schémat.
Nejde o to, že bychom se jako lidé neměli rozvíjet či vyvíjet. Jde o způsob, jakým to obvykle děláme (nelíbí se mi, jak je to teď, chci být jiný, umět tohle a tamto, dokázat ABC, a systematicky pracuju na změně, která ze mě udělá "lepšího člověka"). A motivy, na kterých to obvykle stavíme (teď jsem špatně, jsem nedostatečný, jsem nehodnotný...).
Knížka vám to pomůže přehodit v hlavě tak, aby růst plynul přirozeně z pozorování sebe sama. Z lásky a sebepřijetí.
Protože teprve pak dojde ke skutečné změně.
(4/5 dávám jen proto, že spoustu myšlenek z knížky už jsme se mohli dočíst v autorově dřívější knize Cesta k lásce - zde jsou převyprávěny trochu jinou optikou a i to samo o sobě nese svou hodnotu, protože mnohem konkrétněji cílí na “problém” čtenáře - mě nevyjímaje - nicméně pro fanoušky tohoto autora už se tam opakováním ten wow efekt postupně vytrácí…)
