*Tento kousek ještě na svou plnou recenzi čeká. Zatím k vám letí alespoň mé první dojmy ihned po přečtení:
Když vyšla první autorova kniha Panda a Dráček, moc jsem ten hype kolem ní nepochopila. Ano, měla krásné obrázky, ale se svou snůškou náhodných mouder (přestože moudrých) na mě působila spíš jen jako o něco líbivější sbírka aforismů.
Tato druhá kniha, "Cesta", se mi nejprve jevila jako pokračování Pandy a Dráčka, ale ve výsledku mi teď přijde spíš jako její druhá iterace, protože to ona se nakonec stala tím, za co jsem původně měla Pandu a Dráčka - za příběh ze kterého plynou určitá ponaučení.
Jinými slovy: autor vzal první knihu, vystřihl z ní všechna použitá moudra, některá zahodil a zbytek poskládal do smysluplného příběhu.
Když jsme knížku četli společně s prckem, byl tak pro něj její obsah o něco uchopitelnější a vytvářela i přirozenější podklad pro debatu. Pro představu, na jaká témata můžete v knize narazit: překonávání strachu, přístup ke změně, vypořádávání se se špatnými věcmi, které nás potkají, mentální odolnost, bytí v přítomnosti, sebehodnota, atp.
Celkově pro čtení s dětmi super, pro dospělé za mě trochu nuda, ale každý slyší na něco jiného, takže věřím, že si i tato knížka mezi námi dospěláky najde své fanoušky. A zvláště u "nečtenářů", pro které může být hezkým úvodem do myšlenek budhismu a stiocismu. Takže nakonec vlastně jako odpočinková knížka proč ne 🙂
