*Tento kousek ještě na svou plnou recenzi čeká. Zatím k vám letí alespoň mé první dojmy ihned po přečtení:
Na začátku rovnou říkám, že jsem zaujatá.
Četla jsem Arnoldův životopis Total Recall, ve kterém svůj příběh popisuje velmi široce a detailně. Hltala jsem ho. Otevřená pusa, inspirace přímo vesmírná. Pár let poté jsem se teprve dostala k této knížce. Jsem si naprosto jistá, že kdybych byla dřív Arnoldem nepolíbená, byla bych z ní úplně hotová. Ale když už většinu příběhů slyšíte podruhé a poučení z nich jste si abstrahovali už prve, je pro vás text spíše opáčkem. A i to má hodnotu, ne že ne, ale už tam chybí ten wow moment.
Knížku jsem navíc četla v období, kdy mi svým nábojem nesedla. Cítila jsem se extrémně unavená. A když mi někdo ve stavu absolutního vyčerpání říká, že mám přestat fňukat a začít ještě víc makat, mám chuť ho poslat tak akorát do...
Bylo však zajímavé sledovat, jak se působení Arnoldova textu změnilo po několika dnech, kdy už jsem se z nejhoršího dostala, a zas jsem se na vlně motivace dokázala svézt.
Takže za mě: dobrá kniha; pokud bude vaše první od Árnýho, patrně vás vystřelí z trenek (jen pozor na to, abyste ji četli v tom správném rozpoložení). Ale také za mě: Total Recall o chlup lepší - raději čtu cizí příběh a nechávám se jím inspirovat, než aby mi někdo napřímo říkal, co mám a nemám dělat 🙂
